Jak píšu vždy úvodem, jsem členka ve skupině Snarry CZ/SK, kde skvělá FemmeFragile vymyslela nadílku Snapíšek. Tato povídka vznikla jako příspěvek do této nadílky. Každý máme tajné vášně, jaká je asi ta Severusova? Přiznám se, že přesně tou samou vášní trpím i já a doufám, že se nám pak pochlubíte v komentáři, zda i Vás tato povídka přenesla do dětství Děkuji z betování a editaci Katetomlinson6917 a Martině Petrekové! Přeji příjemné počtení!
Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.
“Konečně!” pomyslel si Harry, když sledoval jak se dovnitř jeho domu na Grimmauldově náměstí přesouvají kufry jistého sarkastického mizery. Shodou okolností, tenhle mizera, jménem Severus Snape byl Harryho partner už 5 let a dosud se nebyl schopen rozhodnout, zda s Harrym může nebo nemůže žít. Tvrdil, že jsou mezi nimi nepřekonatelné rozdíly, které během soužití nebudou ani jeden schopen akceptovat. Ale aby objasnil, o jaké rozdíly přesně jde, k tomu se neměl. Harry to uzavřel s tím, že je Severus zkrátka velká konzerva a není ochoten slevit ze svého pohodlí.
Severus ho pak překvapil, když 14 dní před Vánocemi nadhodil, že prodal svůj dům a musí se přestěhovat, a že se rozhodl tomu soužití dát šanci. Harry za těch 5 let zjistil o profesorovi lektvarů hodně věcí. Byl loajální, láskyplný, pečující, ale taky sarkastický, snadno se urážející a nadosmrti si pamatující. Hrozné vlastnosti, potřásl Harry hlavou, jak tak uvažoval o tom, co bude dál. Čapl dva kufry a vydal se nahoru do ložnice, kde je postavil ke stěně, aby si je Severus mohl vyplnit podle svého. Harry už mu přeměnil další šatní skříň, protože se nehodlal nechat utlačovat.
Zezdola se najednou ozval rámus, jako kdyby něco někomu spadlo a obrovské klení. Harry se nerozpakoval a seběhl dolů, aby zjistil, že ten někdo je Severus, kterému spadl jeden z kufrů, zřejmě s laboratorním nádobím, které odmítl zmenšit. Samozřejmě, že to tak opravdu je zjistil hned, jak se podíval k Severusovým nohám, kde ležel otevřený kufr a tuna skleněných střepů kolem dokola: “Ahoj lásko. Co děláš?” pozvedl obočí, načež Severus zavrčel: “Nevidíš? Myslel jsem, že ti u Munga konečně spravili zrak!” Harry si povzdechl a zavolal Kráturu, který to s mumláním šel uklidit. Harry vzal další dva kufry a podíval se na Severuse, jestli ho bude následovat: “Počkej! Ten černý kufr s kováním patří do laboratoře!” a Harry jej tedy dal na zem a čapl tmavě zelený: “Můžeme?” Severus sám se chopil dalších dvou a následoval Harryho do známé ložnice. Nahoře mávl hůlkou a všechny 4 kufry se otevřely naráz, aby mohl Severus mávnout znovu a složené prádlo se rovnou přeneslo do polic a šuplíků bez námahy. Dalším mávnutím se to prádlo zvětšilo a skříň konečně vypadala plná. Jen jeden jediný kufr zůstal zavřený. Harry zvědavě sledoval Severuse, jak ho opatrně otevírá a jak vyndává úhledně uložené hábity. Čtyři úplně stejné, černé hábity s milionem knoflíků. Harry protočil oči, když je Severus opatrně pověsil do skříně.
“Tak mohl by jsi už uvažovat o nějakém jiném stylu Severusi!” Ten se na něj podíval úkosem: “Stále učím. Stále jsou to stejné tupé hlavy a tohle je jediné, co mě ochrání před jejich příšernými výtvory a případnými výbuchy.” Harry si zavrčel sám pro sebe: “A doma co?” Jenže Severus ho slyšel a odpověděl mu: “Doma mám jednoho nebelvírského idiota, který se v lektvarech také bůhví jak nevyznamenal...” na to už Harry raději nic neřekl, protože tušil, že by to vedlo k obrovské hádce.
Severus za ním hned nešel. Ale to bylo podle Harryho jen dobře. Vzal další dva kufry, které Severus označil, že obsahují laboratorní sklo a vešel do podzemí, kde ve sklepě Severus dva dny předtím kouzlil a udělal z ponuré místnosti plnohodnotnou laboratoř. Chybělo jen nádobí, kotlíky a přísady. Harry se uchechtl, když na zdi uviděl pověšený další Severusův hábit: “Bože!” Položil tam kufry a šel pro další. Když přinesl ty poslední, Severus se ukázal hned za ním: “To už si udělám sám Harry.” ten kývl a díval se nadále, jak Severus ručně otevírá kufr za kufrem a skládá sklo na své místo. Kotlíky byly zmenšené, což Harryho překvapilo, ale když viděl, že ten největší by pojal tělo, chápal, že by ho stěhovali těžko. Jeho mysl, která se nedokázala dlouho zdržet u jednoho tématu narazila na něco, o čem uvažoval už několik dní: “Severusi, promiň, že tě ruším, ale budou Vánoce.” nechal to vyznít do ztracena, nače, když Severus nereagoval, dodal: “Máme hodně plánů. Sehnat výzdobu, dárky a vánoční čokolády. Taky jsme pozvaní k Weasleyovým na štědrovečerní večeři a...” Severus mu skočil do řeči: “Neslavím Vánoce! Nechci žádnou výzdobu a nevím, co bych komu kupoval! Na večeři mě taky nedostaneš! Zodpověděl jsem ti vše, na co jsi se chtěl zeptat?” Harry polkl, bylo to těžší než předpokládal. “Proboha Severusi! O Výzdobě, dárcích a tom dalším nehodlám diskutovat! Oznámil jsem ti to, tak se s tím nějak popasuj!” a rychle z laboratoře utekl. Uvažoval, komu řekne o pomoc, když Severus tak Vánoce šmahem sejmul ze stolu. Zamračil se. “Nikoho nepotřebuju! S Kreaturou to dáme sami!” Severus se až do večera neukázal.
Druhý den ráno šel Harry nakupovat. A překvapivě šel i Severus a Kreatura zůstal doma! Předcházely tomu neuvěřitelné obstrukce, kdy vstal, vydupal si černou kávu a s pohledem upřeným na Harryho, na sebe natáhl bílou košilku, spodky, černé kalhoty, bílou košili zastrkal dovnitř do kalhot a na to hodil svůj typický hábit. Celou dobu se na Harryho díval ostentativně a čekal na jakoukoliv Harryho poznámku nebo úšklebek! Harry to moc dobře věděl a tak se oblékal sám a na Severuse se snažil nedívat a nedat mu tak sebemenší záminku, proč nejít. Ale ani jedno to gesto mu neuteklo. Slíbil si, že mu to vrátí jinak později. Po snídani se vydali ven. Severus na Harryho seslal zahřívací kouzlo a na sebe také, než si oblékl kabát a obul si vyšší boty nad kotníky. “Venku je sníh...” dodal, když Harry hleděl překvapeně na to, jak kalhoty zastrkuje do těch bot. “Aha.” dodal nesmyslně. Kvůli výzdobě Severuse dotáhnul do mudlovského obchodního centra.
Když Severus spatřil to obří množství koulí, mašliček, jiskřících svíček a umělohmotných stromků, zakousla se do něj hrůza. Nenáviděl nákupy a nenáviděl Vánoce! Ale co by pro toho svého lvíčka neudělal. Teď si však stýskal. Bylo mu jasné, že Harry není ten typ, co by Vánoce prostě odsunul do pozadí mozku a zapomněl, že něco takového existuje. Kráčel vedle Harryho a doufal, že skončí u nějaké dobré výzdoby. V košíku mu skončilo asi 40 metrů zelené umělohmotné girlandy. “To by šlo.” povzdechl si a sledoval, jak Harry loví na hromadě koulí ty červené: “Červené ne!” vyhrkl. Harry se zakymácel a podíval se na něj zpět. “Ale červená na stromku nemůže chybět!” Severus zavřel oči. “Ty zelený jsou hezčí!” snažil se mu ukázat krásné skleněné zelené koule s popraškem na vrchu, jakoby to byl sníh. “No, můžeme tam dát ty i ty,” snažil se Harry o kompromis: “Ne!” skoro si dupl, jako malé dítě. Harry nejistě polkl. “No a co tam dát červené mašle?” podíval se na Severuse nadějně. “To by asi šlo.” připustil po chvíli uvažování Severus. Sledoval tedy, jak Harry upustil od červených koulí, vzal tři balíky těch drahých zelených a sáhl vedle, kde sebral několik paklíků malých a obřích červených mašlí. Severus tiše trpěl. Harry stál před Vánočními řetězy a uvažoval. Chtěl tradiční barvy, zlatou a červenou, ale Severus mu to docela zkomplikoval. Nakonec sáhl pro ten stříbrný a pro stříbrné sypání. Po chvilce uvažování se Severus otočil, nechal Harryho rozjímat nad malými zlatými zvonečkami a vzal dvě krabice zlatých koulí. Bylo mu nakonec líto, že na Harryho tak vyjel. S povzdechem je dal do košíku a čekal na Harryho reakci, která na sebe nenechala dlouho čekat, protože mladíkovi se na tváři rozzářil úsměv a nadšení. “To by mě nenapadlo!” objal ho před všemi okolo a utíkal pro nějaké věnce. Severus sledoval s počínající migrénou, jak v košíku přibyli věci na zdobení, jako nedrcená skořice, nějaké červené bobule a zlaté mini mašličky. Protočil očima při představě, kolik to bude stát. Konečně se dobrali k pokladně a Harry se ještě vracel pro čerstvé pomeranče, které musel nezbytně mít. Severus nenáviděl, když stál ve frontě a někdo se pro něco vracel. Vypadal jako totální idiot, protože zdržoval všechny za nimi. Taky to Harrymu před tím obchoďákem pořádně vysvětlil! “Jako idiot! Příště půjdeš nakupovat sám! Na co proboha potřebuješ máslo, milion různých ořechů a tolik mouky?! A proč jsi pro to nešel proboha předtím, než jsme zamířili ke kase?!” vrčel cestou domů. Nos i uši měl zmrzlé a náladu měl pod bodem mrazu. Harry vypadal také, jako schlíplá slepice a raději mlčel a neprovokoval. Hodlal totiž Severuse další den vytáhnout na nákupy dárků. Do Vánoc zbývalo už jen 13 dní!
Ačkoliv si to maloval růžově, nečekal, že to bude tak těžké. Severuse se mu bohužel nepodařilo ani ty nákupy dostat. Ale rozhodl se s radostí sobě vlastní, že nebude zoufat a šel sám. Během cesty si vzpomněl, že zapomněl koupit na stromeček Vánoční čokolády. Zamířil tedy nejprve do obchodního centra, kde mu hrála známá píseň All I Want for Christmas Is You a zamyslel se, jakou čokoládu by mohl Severus mít rád. Ušklíbl se, protože odpověď byla snadná, Severus čokoládu nesnášel. Vzal tedy jednu kolekci hořké a jednu mléčné čokolády, jak to měl rád on sám a šel na Příčnou pořídit dárky. Pro Hermionu to vyhrály drahé, ale extra jemné rukavičky z kozinky a knížka o kouzelnickém právu a pro Rona koupil lístky na utkání Kudlejských kanonýrů VIP se setkáním s hráči. Byl si jist, že to Rona nadchne. Pro paní Weasleyovou koupil nové hrnce s kouzlem proti oprýskání a usazování připálenin, protože slyšel jak si stěžovala, že ty staré nejsou co bývaly. Nějak doufal, že se neurazí. Kdysi totiž slyšel, že dávat ženám dárky do domácnosti je to nejhorší, co se jim může dát. Pan Weasley dostane mudlovský gramofon s několika deskami, které viděl v letáku z elektra a ostatním sourozencům vybral nějaké zajímavé drobnosti. Vše měl zmenšené v tašce a uvažoval, že to nechá někde zabalit. On sám totiž nebyl v balení nijak dobrý. Ani v kouzelnickém balení.
Procházel kolem obchodu madam Malkinové a zastavil se: “Dárek z recese?” uchechtl se pro sebe, když spatřil podobný hábit, jaký měl Severus rád v tmavě zelené barvě. Zamířil rovnou dovnitř a usmál se na madam Malkinovou, která se k němu hned vrhla. “Potřebuju objednat oblečení svému partnerovi. Nejlépe celou sadu.” Madam Malkinová si v duchu poznamenala, že je Harry gay, což pro ni byla novinka. “A kdo je Váš přítel milánku?” Harry se uškrnul. “Severus Snape.” Madam Malkinová se rozesmála: “Dobrý vtip!”. Na což Harry zareagoval po svém. “To není vtip. Chci, aby vypadal trochu normálně. Takže elegantně, nijak výstředně, ale moderně!” Madam Malkinová se usmála. “Nečekala bych u Vás tak staršího přítele, ale nic mi do toho není, takže měla bych tu pro Vás něco v nabídce!” a vytáhla kalhoty v barvě velbloudí srsti, bílou košili a hábit v té samé barvě, jako byly kalhoty. Harry zavrtěl hlavou. “Myslíte, že bych přežil Štědrý večer, kdybych vytáhl oblečení, které nosil tak rád Lockhart?”. Madam malkinová se zahleděla na oblečení a rozesmála se. “To mě nenapadlo. Tak jinak!” a šla do další skříně, kde měla šedé kalhoty, k tomu přidala černou košili a šedý hábit s milionem knoflíčku. Zamrkala na Harryho a dodala: “Máte štěstí, že mám Severusovy míry čerstvě odebrané.” Harry se na ni usmál. “To tedy mám a ano! Není to až taková změna, ale přeci jen!” s tím zaplatil a nádavkem vzal i ten tmavě zelený hábit z výlohy. Venku se zachvěl. Bylo mu jasné, že Severus ho zabije. Spokojený šel domů. Věděl, že pro Severuse nejspíše koupí ještě dalších 20 maličkostí. Začal si pobrukovat Vánoční koledy a šlapal domů. Chtěl ještě zadělat těsta na cukroví. Něco, co by Kreaturovi nesvěřil ani za boha. Byl zvědavý, jestli mu Severus bude chtít pomoct.
“Vzhledem k tvému umu v lektvarech to cukroví nejspíše raději ani neochutnám!” řekl mu Severus po jeho dotazu, zda by mu nechtěl pomoct. Harry protočil oči a chytil jej za ruku, dotáhl ho ke stolu a usadil ho. “ Tak sleduj!” s tím vytáhl malý špinavý sešitek a Severus ohrnul nos. Nic si z něho nedělal, otevřel sešitek na první stránce s lineckým těstem a začal odvažovat ingredience.
Severus se díval a uvažoval, jak je možné, že Harry pracuje s takovým soustředěním a pěkně odvažuje jednotlivé složky, zatímco v lektvarech je takové nemehlo. Když Harry těsto hnětl, Severuse zrazu napadalo, jak moc by se mu líbilo, kdyby Harry hnětl jeho. Sledoval, jak se mu napínají svaly na rukou a polkl. “Hotovo číslo 1!” přerušil jeho myšlenky Harry, který se podíval rozjařeně na Severuse, na prstě kousek těsta, které Severusovy nacpal do pusy. “Harry!” vyprskl Severus, ale válel těsto na jazyku, překvapeně se mu rozšířily oči. “To je jako dělala Tvá babička!” vydechl a Harry kývl. “Ten sešit mám z trezoru. Je to sice dost zvláštní, ale asi ho tam máma musela dát.”
Severus byl ticho a celou dobu, co Harry pracoval ho hladově sledoval. Ta chuť těsta v něm zažehla vzpomínky a Severus uvažoval, že by si dal nějakou tu vánoční čokoládu na stromek. S Harrym, ale žádnou nekupovali. Napadlo ho, že by nebylo na škodu zajít na nákupy a pořídit Harrymu nějaký dárek. Při té příležitosti by mohl i tu čokoládu tajně koupit. Nebo se nejprve může porozhlédnout po domě. Třeba Harry něco koupil. Po té, co Harry připravil asi 7 těst, ozřejmil Severusovi, že bude péct za dva dny, až se to pěkně uleží. A přimhouřil oči. “A Severusi, budeš pěkně vykrajovat se mnou!” na to Severus jen zavrčel něco o potrefených Nebelvírech a odešel do ložnice, jelikož bylo opravdu hodně hodin.
Druhý den ráno Harry opět odešel a to nadešla Severusova chvíle. Nejprve se podíval po ložnici. Lilyina máma schovávala tyhle věci vždycky ve skříni. Když nic nenašel, prozkoumal další pokoje až došel dolů. Prohlédl obývací stěnu a pak zamířil do kuchyně. Přišel si jako pes na stopě. Když otevřel spíž, nestačil se divit. “Harry neví, že se tyhle věci nemůžou válet jen tak?” vzal si nejprve kolekci s hořkou čokoládou a odešel nahoru. Myslel si, že sní jeden kousek a schová to, aby na to Harry nepřišel. S čím nepočítal bylo, že když dole seděl o půl hodiny později, bude ho u čtení knihy honit neskutečná mlsná. Jediné na co mohl myslet, byla ta lahodná hořká vánoční čokoláda. Šel tedy nahoru do ložnice, ale předtím si u Kreatury objednal černou kávu. Do ruky si vzal asi čtyři kousky z kolekce a šel zpět. Konečně spokojený si četl, ukusoval čokoládu a nechal si ji rozpouštět na jazyku. Pak dal kousek na lžičku a tu spustil do černé kávy. Když ji vytáhl, čokoláda na lžičce krásně tála. Severus se na ni vteřinu díval a pak ji strčil do pusy. Nezmohl se na nic jiného než si užívat tu slast. Tenhle zlozvyk se Harry nesmí dozvědět! Bliklo mu hlavou, když uslyšel otevírání dveří a rychle vzal stanioly a hodil je do hořícího krbu. Když Harry vešel, Severus jakoby nic seděl s knihou na klíně, upíjející svojí kávu. Harry šel přímo k němu. “Ahoj lásko!” a dal mu krátký, ale procítěný polibek. “Máš špinavé koutky od kávy Severusi!” Ten si je otřel jedním prstem s rozpačitým. “Ah no vidíš.” a pak se podíval na to, co držel Harry v ruce. “Vykrajovátka!” vysvětlil a ukázal do kuchyně. “Odložím si to a pak by jsme mohli konečně vyzdobit dům a dojít pro stromek, co ty na to?” Severus horlivě kývl, úplně zapomínaje, že se chová značně podezřele. Harry si to samozřejmě velmi rychle uvědomil, protože tohle nebyl jeho Severus. Chvíli se na něj podezřele koukal, ale měl moc práce, takže šel odložit věci, zatímco Severus v obývacím pokoji přivolával vánoční ozdoby.
Oba dva koukali překvapeně na staré vánoční ozdoby, které spolu s těmi novými zareagovali na Severusovo Accio a Harry se náhle rozzářil. “Dokonalé! Budeme mít opravdu úžasné Vánoce!” a zavolal Kreaturu. Severusův mozek myslel jen na jednu věc: ’Jak se dostat do ložnice, pro další čokoládu’ a hledal vhodný okamžik k ústupu.
Krátura s Harrym umně upnul koupenou girlandu na schodiště a Severus za nimi připichoval obří červené mašle a zlaté zvonečky střídal se zelenými koulemi a starými vánočními ozdobami. Pak sestavil zděděné kouzelné andělské zvonění a sledoval jak se pod hořícími svíčkami pěkně točí. Při první možnosti, tajně vklouzl do ložnice a natáhl se přes postel, kde pod ní hmatal poslepu krabici. Když se mu to podařilo, otočil se na břicho a posunul se, aby na ni dobře viděl. V krabici už byla jen jedna čokoláda a Severus zavřel oči: “Jak nahoru teď propašuju tu druhou?” šeptl si pro sebe, sáhl pro tu poslední čokoládu a krabici zasunul zpět, aby nebyla vidět. Obral staniol a rozkošnicky se zakousl, když se ozval Harryho hlas: “Severusi? Je čas jít koupit strom a nějaké větve na zdi a do váz!” Severus se oklepal, rychle spolkl čokoládu, litující že si ji nemohl pořádně vychutnat: “Jdu dolů!”. Oblékl se, utřel si ústa a zamířil rychlými kroky dolů. Cítil se zase jako kluk. Rychlým pohledem zkontroloval, zda zda je ta prázdná krabice vidět a když viděl, že ne, pospíchal dolů.
Harry vybral ten největší strom, jaký kdy Severus měl to potěšení v hale nějakého domu vidět. Ne že by to bylo často, ale nějaké stromky zahlédl. Teď ten velký naštvaně táhl s Harrym domů. Nechápal, proč si nemohli usnadnit práci. Harry vypadal, že ho na místě zabije, když navrhl strom zmenšit a odnést pohodlně. Severus se ptal stále dokola sám sebe, co by na tom bylo špatného.
Harry samozřejmě viděl, že Severus si bručí pod nos a tak mu to vysvětlil, aniž by se ptal, co Severuse štve. “Zkrátka a dobře Severusi, je to tradice! Je to něco, co podporuje to kouzlo Vánoc! Já nikdy to potěšení neměl, jít s tátou ven vybrat strom.” svých neuvážených slov brzy zalitoval.
Severuse to okamžitě popíchlo, aby se naštval. “Jsem snad náhražka za tvého tátu, nebo co?” Harry zavrtěl hlavou. “Jsi můj partner! Myslíš, že bych chtěl mít sex se svým tátou?” vyhrkl Harry naštvaně. Se Severusem to ani nehlo, hrála mu ta rozmíška do kapsy. “Kdo jsem já, vědět tvoje tajné touhy!” zahájil ofenzivu. Harry se, ale nehodlal hádat a tak si zamračeně nadhodil strom na rameno a zatlačil, aby Severuse popohnal. Výsledkem byl Severus na zemi a strom vedle něj.
Zatímco se Harry snažil rozkoukat co se stalo, dostal záchvat smíchu. Severuse to tak moc nepobavilo, spíše se nekontrolovatelně naštval a Harrymu v duchu přísahal pomstu, ale až poté, co mu hlavou proletělo, že to je dokonalá příležitost odnést si druhou čokoládu nahoru. Zvedl se, hodil na strom zmenšovací kouzlo, aniž by se rozhlédl, zda je někdo nevidí, strom strčil do kabátu a nechal tam Harryho stát samotného. Doma rychle vběhl do kuchyně, sebral druhou kolekci a vynesl ji nahoru, než se Harry přemístí za ním. Ukryl ji pod postel, vedle prázdné krabice a běžel zase dolů. Krátura se za ním nevěřícně díval, kroutil hlavou. “Mistr Snape je jako dítě.” a šel svou cestou, rozhodnutý tu prázdnou krabici vyhodit.
Harry dobrých 5 minut koukal na místo, kde se válel Severus a strom, než mu mozek a smích dovolil se za ním přemístit domů. Našel ho, jak strom už opět v původní velikosti zvětšil v hale a staví ho pomocí levitačního a stabilizačního kouzla na místo. Chvilku ho pozoroval a pak mu šel pomoc. “Už dobrý?” zeptal se opatrně, zatímco balancoval strom z druhé strany na místo. “Ono něco bylo špatně?” zeptal se Severus nezúčastněně. Harry zavrtěl mlčky hlavou, i když ho Severus nemohl vidět a pracoval. Když byl strom usazen, Harry se rozhodl přinést nejprve čokolády. U Rona viděl, jak se správně strom zdobí. Ovšem, když otevřel špajz v kuchyni, byl překvapený. “Kam do pekla zmizela ta čokoláda?”
Severus, který si myslel, že to je pro dnešek vše, se rozhodl pro koupel. Nahoře pustil vodu do vany, nalil do ní svůj speciální lektvar pro hydrataci pokožky a vrátil se do ložnice, kde se natáhl přes postel a pěkně pod ní rozbaloval další krabici. Už cítil vůni té kouzelné čokolády. Vůbec si přitom nevšiml, jak Harry otevřel dveře a vešel. Vylovil čokoládovou rybu, ukousl si a narovnal se na posteli, aby se podíval do očí překvapenému Harrymu.
Harry Severuse zvědavě pozoroval a přemýšlel, co tam dělá, když se Severus konečně převalil zpět a v ústech držel ocas čokoládové ryby, Harrymu povolila spodní čelist a Severus ztuhl. Chvíli se na sebe zírali, když v tom se Harry otočil na patě a utíkal dolů. Dusil se smíchy a nechtěl, aby to Severus věděl. Nemohl ten obraz vymazat z hlavy, tohle kdyby viděl kdokoliv ze školy, nejspíš by měl Severus rychle po reputaci. Bylo mu jasné, že strom bude bez čokolády, protože Severus by ji všechnu snědl beztak dřív, než by přišel Štědrý den!
Severus šel vypnout vodu, vzal krabici, kde stihl vzít ještě jednu čokoládu a šel za Harrym, jen s ručníkem kolem pasu. Našel ho v kuchyni, jak si zalévá čaj a jednu černou kávu. Severusovi bylo jasné, že ta káva je pro něj, odkašlal si, položil krabici a udělal něco, co udělal ve svém životě opravdu jen velmi výjimečně. “Omlouvám se.”
Harry ztuhl, otočil se na Severuse a když viděl, jak tragicky se tváří, smích v něm zabublal znovu a on už to tentokrát nevybral a rozesmál se na celé kolo. “Škoda, že jsem to nevěděl dřív!” otevřel bednu, namočil kus čokolády do Severusovy kávy a strčil mu ji do úst, které následně důkladně políbil. Severus ten čokoládový polibek prohloubil a Harry smyslně přivřel oči. Severusova kořeněná příchuť se smísila s příchutí té jemné čokolády a způsobila, že Harry dostal chuť na něco jiného. Sjel rukou na Severusův klín a stiskl přes ručník jeho penis. Severus zavřel oči a pak řekl úsečně. “Nahoru!” kousl Harryho do krku. “Hned…” otočil se rychle popadl čokoládu a hladově se usmál. Harry na nic nečekal a ruku v ruce se Severusem, kterému spadl ručník na zem před překvapeným Kráturou, svírajícím prázdné obaly od předcházející čokolády, utíkal nahoru do ložnice, užívat si čokoládové hrátky.
- KONEC -
Comments