Tento Japonský film je opravdu krásný a tragický. Založený na skutečné události.
Aye Kitō bylo patnáct let, když jí bylo diagnostikováno degenerativní onemocnění, známé jako spinocerebellar ataxia. Hledala jsem to na internetu a snažila se to dohledat v českém jazyce. Podle popisu se jednalo o chorobu, kterou zde popisujeme jako spinocerebelární ataxii, nebo Friedreichovu ataxii, která napadá nervové tkáně hlavně v oblasti mozečku, který řídí motoriku a rovnováhu. Neexistuje léčba, ale lze postup nemoci pomocí rehabilitace trochu zpomalit.
Aya před sebou měla celý život. První lásku, svatbu, děti... Byla o to však díky své chorobě připravena a zemřela ve věku 25 let.
Scénář je založen na Ayině deníku, který si psala, dokud udržela pero a který byl vydán i knižně se stejným názvem a v Japonsku se ho prodalo přes 1,1 milionu kopií.
Název v původním jazyce: Ichi ritoru no namida
Název v angličtině: 1 Litre of Tears
Země: Japonsko. 2005
Žánr: škola, tragédie, ze života
Režie: Riki Okamura
České titulky: ANO
Kde je možné film sledovat/stáhnout?
Na ulozto.cz tento film mají i s titulkama pod názvem Ichi ritoru no namida. Jinak jsem tento film nikde, kromě Youtube (a to v docela špatné kvalitě a v angličtině) nedohledala. Dokonce ani na KissAssian.sh, kde mají pouze stejnojmenný seriál, který je ovšem z mého pohledu velmi dokreslován fantazií tvůrců. Seriál je i s českými titulkami ke stažení na ulozto.cz také.
Obsazení
Asae Ohnishi jako Ikeuchi Aya
Kazuko Katô jako Ayina matka
O čem to je? - obsahuje spoiler!
Jednoho dne, když šla Aya do školy, nehezky upadla a zranila si přitom bradu. Tehdy si její matka uvědomila, že s ní není něco v pořádku.
Přesvědčila ji, aby se s ní vydala do nemocnice, kde jí lékařka vyšetřila a zjistila, že Aya trpí „Spinocerebelární ataxií“, což je dědičná, nevyléčitelná a smrtelná neurodegenerativní porucha. Člověk, který jí trpí, postupně ztrácí schopnost ovládat své pohyby v důsledku degenerace mozečku a nervového systému.
Aya nejprve nebyla informována o své chorobě a bylo jí řečeno, že se jedná o nějakou drobnou neurologickou poruchu. Lékařka jí však doporučila, aby si začala psát deník, což jí mělo pomoci utřídit myšlenky a pomoci jí stanovit jasně, jaké pochybnosti a obavy ji trápí.
Jak se její stav zhoršuje, i jí samotné je jasné, že to nebude tak drobná porucha, jak jí bylo sděleno. Avšak ani poté, co jí je odhalen celý rozsah choroby, tak se nezavdává. V psaní deníku pokračuje.
Celý film sleduje, jak její onemocnění začíná potížemi s koordinací, chůzí a rovnováhou, které během několika let přejdou do úplné ztráty schopnosti mluvit, polykat a do fáze, kdy není schopná se hýbat a zůstane upoutána na lůžko až dokud nezemře.
Film popisuje, jak se Aya s nemocí srovnávala, jak její nemoc vnímali její spolužáci a jak motivovala svoji rodinu. Popisuje jak bojovala, co přitom cítila a jak se snažila žít naplno i přes postupující omezení.
Je nutné si uvědomit, že Aye i přes postupnou degeneraci tělesných pohybů zůstávala stejně inteligentní a při smyslech. Nemoc totiž nepostihuje mozek na mentální úrovni.
Aya od prvních příznaků žila dalších 10 let, než ji nemoc udolala.
Závěr
Film, jako takový, se mi líbil, mám totiž ráda dramata. Ale samozřejmě v dnešní době, film z roku 2005 na spoustu lidí moc nezapůsobí. Alespoň tak soudím podle reakcí svého okolí. Odehrává se v běžné japonské domácnosti a v běžné japonské rodině. Postavy měly jasně určený osud, nikam se moc neposouvaly, spíše se snažili vytěžit ze situace v níž byli co nejvíce.
Aya byla normální a šťastná japonská dívka, která začala častěji padat a mít motorické problémy, což víme už z předchozího popisu. Naše filmová hrdinka má chvíle, kdy jí není lehko, ale vypadá jako silný morální leader.
Herecké obsazení moc hodnotit nemůžu, protože mě japonská kinematografie moc neříká. Sleduji hlavně Čínu a Jižní Koreu, nebo Thajsko.
Ovšem přiznám se, že Asae Ohnishi se této role zhostila velmi dobře. Dokázala mě vtáhnout do děje a přiměla mě věřit jí. To se o seriálové Aye moc říct nedá. Erika Sawajiri je sice hezká, ale tak nějak mi u ní ta Ayina síla a touha žít a bojovat chyběla. Chvílemi mi přišla, že se tak nějak prostě snaží přežít ten seriál.
Někdo by řekl, že se jedná o film, hrající na city, ale je třeba si uvědomit, že to je ta realita. Její situace zkrátka city jitří, ať chceme nebo ne. Pokud Vám takové filmy vadí, je lepší se na ně nedívat, ale podle mě má 1 Lire of Tears co předat.
Celkové skóre: 8/10
Comentários