Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.
Sirius Black seděl na Harryho svatbě a lil do sebe jednu skleničku šampaňského za druhou. Přemýšlel, co by asi James říkal. Jeho syn je gay a ještě si vzal Malfoye! Sirius si byl jist, že se obrací v hrobě a Lily taky. Zvedl další skleničku a důkladně upil. Luciuse Malfoye. Smrtijeda a největšího sukničkáře, který co mohl, během svých studentských let ohnul. Zaúpěl a hodil do sebe celou skleničku. Lupina taky. Fňukl v duchu. Když se narovnal, zarazil se. Na scénu totiž přišel Severus Snape. Sirius se zamračil a vjel do něj vztek, který cítil vždy, když ho potkal. Vlastně ho stačilo vidět a Sirius měl v pozoru všechny chlupy na těle i se všemi nervy v těle. Co v něm ten vztek vyvolávalo? Možná jeho obsese Lily? Nebo ty umaštěné vlasy? Nebo to, že to byla zatracená černá duše, která unikla trestu? Vždyť to on donesl tomu hadímu ksichtu tu zatracenou věštbu. Sirius se zvedl, pevně rozhodnut Srabuse donutit ukázat tu pravu tvář světu. Nikdo si ho nevšímal. Pokračoval až dokud se nedostal vrávoravě k Severusi Snapeovi a nestanul mu tváří v tvář.
Severus si byl vědom utkvělého nenávistného pohledu toho prašivého psa. Ale nehodlal to dát najevo. Nehodlal mu dát jedinou záminku, aby vyvolal rozbroje. Na svatbě se ukázal jen proto, že Lucius byl jeho dlouholetým přítelem a požádal jej, aby mu svědčil. Byl pevně rozhodnutý se chovat slušně a nezkazit to. O psových schopnostech už tak přesvědčený nebyl. Koutkem oka zaregistroval, jak se zvedá a vrávorá směrem k němu. Nohy se mu pletly, vrážel do stolů a do hostů, ale oči měl přilepené na Severusovi. Zkřivil rty u té myšlenky a zavrčel, když Sirius stanul přímo před ním. Byl menší, než Severus a ten si pomyslel, že to je jako když na něj štěká Čivava. Neubránil se pobavenému úsměvu, který zmizel stejně rychle, jako se objevil. Díval se jak Sirius otevírá pusu a šlape si na jazyk: "Srabusi!" vyplivl. Severus sevřel skleničku. "Co tu chceš ty hajzlíku! Tohle je Harryho svatba!" vyštěkl: "S Malfoyem! Luciusem Malfoyem!" 'Jako kdyby to všichni nevěděli', pomyslel si otráveně Severus a ostražitě sledoval Siriuse: "James by s tím nesouhlasil, ale je to Harryho volba!" mluvil nesmysly: "A ty tu nemáš co dělat. Ty-ty." nedokončil, Severus se totiž rozhodl, že když divadlo, tak pořádné a dal průchod své touze. Rozmáchl se, třískl skleničkou o zem a chytil Siriuse za vlasy. Přitáhl si ho k sobě, hrubě přitiskl svoje ústa na jeho a zavrčel nebezpečně: "Zavři už tu svojí připitou hubu!". Kdyby v ten okamžik někdo stál dost blízko, mohl vidět, jak se Siriusovy zorničky rozšířili. Neměli však šanci, protože Severus se s ním přemístil.
Harry zíral na místo bitky a nehýbal se. V tom, aby tam vletěl a srovnal ty dva berany, neměl daleko. Zabránila mu v tom jen jedna jediná věc. A to stříbrná hadí hlavice hůlky Luciuse Malfoye. "Nech je ať si to vyřídí jednou provždy." Lucius se pobaveně uchechtl: "Sexuální napětí je provází od Bradavic a ani jeden si to zkrátka nehodlal přiznat." Harry otevřel ústa a chtěl protestovat, když mu došlo, co Lucius řekl: "Co?" Lucius zavrtěl hlavou, sklonil se kousl Harryho lehce do krku: "Pojďme se vytratit..." zavrčel. Harrymu se podlomila kolena a bezmocně se na něj podíval: "Mohli bychom vydržet, ještě chvilku?" poprosil, ale v očích mu tančil plamínek vášně. Lucius přitiskl rty na Harryho tvář a vrčel dál: "Nemohli. Každý to pochopí..." Harry zavzdychal, když se Luciusovi ruce dostali pod jeho košili, původně zastrčenou do kalhot. Vzdal to: "Vezmi mě domů manželi." Lucius se vilně usmál, otočil se na skřítka, který stál stranou a přemístil se s Harrym přímo do jejich ložnice, kde se oddali vášnivé noci. Skřítek se díval na místo, kde ještě před chvílí stáli a pak luskl prsty. Své instrukce dostal již ráno a tak je šel plnit.
Sirius Severuse odstrčil v ten okamžik, kdy se jeho nohy dotkly podlahy. Odvrávoral od něj a zařval: "Co si to dovoluješ Srabusi?!" Severus se ušklíbl: "Co by pse! Postaral jsem se, aby jsi nedělal svému kmotřenci ostudu." vyplivl: "Ty jsi mě políbil!" zařval na něj Sirius a Severus se začal smát: "Umlčel jsem tě! Nic víc v tom nehledej!" otočil se, rozhodnutý odejít do ložnice a nechat Siriuse svému osudu ve svém obýváku. Skoro překročil práh, když se za ním ozvalo tiché. "Co když jsem rád, že jsi mě políbil?". Zarazil se, mlčel a nehýbal se. Snažil se sám sebe přesvědčit, že se přeslechl.
Sirius tam stál, ruce svěšené podél těla a užaslý nad tím, co se mu vydralo přes rty zíral na Severusova záda. Jeho omámeným mozkem probleskla myšlenka: 'Takže to je to, co tě žere Tichošlápku.' zamrkal a uvědomil si, že Snape se celou dobu nepohnul. Pro jeho mozek to nebyla těžká bitva. Touha vyhrála. Popošel několik kroků a objal Severuse ze zadu kolem pasu. Severus ty ruce ze svého pasu sundal, pomalu se otočil a zíral mu do očí. Jako kdyby z nich chtěl vyčíst nějakou neplechu. Když nic nenašel, sklonil se a uvěznil Siriuse ve vášnivém polibku. Nemohl se ovládat. Celé jeho tělo křičelo: 'ANO! Tak dlouho si na to čekal!'. Sirius se mu pomalu odevzdával v náručí. Severusovou hlavou bleskla myšlenka: "Submisivní? Pes je submisiv?" jeho libido to potěšilo. Byl si tak jistý, že s ním bude bojovat o nadvládu. Spokojeně zapředl a vmanévroval téměř bezvládného a stále ještě opilého Siriuse do přilehlé ložnice. 'Nejspíš si to ráno nebude pamatovat Severusi. A měl by jsi si uvědomit, že využít opilého je špatné.' Severus to rychle zahnal: 'Touží po tobě! Vezmu si jen to, co mi nabízí!' a nohou definitivně zavřel dveře.
Sirius se převaloval na posteli a spokojeně bručel. Tak dobře už se mu dlouho nespalo. Přitiskl se blíže k hřejivému tělu a políbil toho muže ospale, se zavřenýma očima na krk. Tělo vedle něj se přetočilo na bok a uvěznilo ho v objetí. Sirius si byl zatraceně dobře vědom, kdo to je. A nehodlal se toho vzdát, dokud se Severus nevzbudí a nevyhodí ho. Měl ten začátek večera trochu v mlze, ale během jejich opakovaného nočního milování vystřízlivěl. 'Za chvíli bude konec Tichošlápku a bude vše při starém.' s poslední myšlenkou znovu usnul.
Když se probudil podruhé, v posteli byl sám. Zadíval se na strop a rukama si přejel po obličeji, aby si protřel oči. Pak se posadil a rukou si rozcuchal vlasy: "Bože jak já nechci!" zakňučel. "Tak to nedělej!" ozval se hlas ode dveří. Sirius překvapeně vzhlédl a setkal se s očima Severuse Snapea, držícího tác s úžasně vonícíma palačinkama. Nadechl se a chtěl něco říct, když mu do toho Severus skočil: "Neobtěžuj se mi něco vyčítat!" varoval jej. Sirius překvapeně otevřel sta: "Já myslel, že to budeš vyčítat ty mě." zamračil se. "Zjevně ne. Jsem rád- " připustil Severus nahlas: "-že se to stalo.". Sirius se nezmohl na slovo. Severus se po tom přiznání odlepil od rámu dveří a donesl ty palačinky na dřevěném podnose do postele. Vlezl si vedle Siriuse a nabídl mu, načež si vzal sám jednu palačinku. Sirius sledoval, jak si ukousl a jak se jeho čelist a ohryzek pohybuje. Zakňučel a vzal si taky palačinku.
Severus věděl, že Sirius nezačne a proto začal sám: "Lily to věděla. Byl jsem do tebe zamilovaný do toho ročníku, kdy jsi mě bez váhání poslal vlkodlakovi ke svačině." Sirius přestal jíst a podíval se na něj: "Byl jsem debil. Myslel jsem si, že to je dobrý vtip. Nedošlo mi, jak je to nebezpečné. A žárlil jsem. Vadilo mi, že se ti líbí Lily." Severus se na něj otočil, ale mlčel: "Ironie co? Nakonec jsi stejně jako já na chlapy." Severus se podíval na svoje ruce. "Jo. Ale nejsi jediný. Celý svět si myslí, že jsem do ní byl zamilovaný." Sirius přitakal: "Jo. Takže co teď?". Chvíli bylo ticho, když se vedle něj ozval zvláštní bublavý zvuk. Překvapeně se podíval na Severuse, jen aby zjistil, že se snaží dusit smích. Jakmile se jejich oči střetli, Severusovo nekontrolovatelné veselí vytrysklo na povrch a on se začal smát, jako pitomec. "Hele, jestli jsem ti k smíchu, tak taky můžu odejít!" začal se hrabat z postele. Severusova ruka jej zadržela a Severus se konečně přemohl: "Nesměju se tobě! Směju se té ironii! Jak jsi řekl! Nakonec jsme oba na chlapy. Proč jsme se sakra obtěžovali tak rvát? Tolik let v trapu, jen protože jsme oba zabednění tupci." Sirius se nad tím prohlášením zamyslel a začínal cítit, ten záchvat smíchu taky. Podíval se zpět na Severuse, sklopil oči a začal se chechtat, čímž strhnul opět Severuse.
O hodnou chvíli později leželi vedle sebe, na boku, otočení tvářemi k sobě a povídali si: "Můžeme to zkusit Blacku?" zeptal se Severus.
Sirius se na něj vážně díval: "Jenom, když si nastavíme pravidla. Neříkej mi pse a neříkej mi Blacku!" vrčel.
Severus přimhouřil oči: "Fajn! Žádný Srabus!" Sirius kývl vážně: "Slavnostně přísahám!" Severus kývl a pak stočil koutky a nasadil přehnaně zamilovaný výraz: "Takže tě můžu oslovovat štěňátko?".
Konečně se cítil uvolněně a tak potlačil svůj přirozený sklon k sarkasmu a rozhodl se provokovat.
Ulicí se ozval vzteklý řev a Severusův smích...
-KONEC-
Comentarios