Jak píšu vždy úvodem, jsem členka ve skupině Snarry CZ/SK, kde skvělá FemmeFragile vymyslela nadílku Snapíšek. Tato povídka vznikla jako příspěvek do této nadílky. Tahle povídka vznikla z mého zaláskování do postavy, kterou ztvárnil Alan Rickman již v dřívějších dobách. Jde o postavu Sinclaira z filmu Close My Eyes. Mám tohoto herce opravdu velice ráda a přestože vím, že ne všichni si s ním Seva rádi spojujete, nedokážu v této povídce tuto skutečnost zamlčet. Severus je zde obrovské OOC, nicméně to posuďte sami. Budu moc ráda, za komentáře, které jsou prakticky hnacím motorem, každého autora. Omlouvám se za případné chyby, tato povídka neprošla editací. Děkuji za betování Martině Petrekové a ostatním! Pokud by měl kdokoliv zájem povídku zeditovat, budu vděčná. Přeji příjemné počtení!
Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.
Na okenním parapetu seděl zadumaně muž. Rukou si podpíral bradu a zíral chvílemi ven a chvílemi na svůj odraz v okenní tabulce. To, co viděl, nebylo tak špatné. Pískově blond vlasy prokvétaly na skráních stříbrem. Předčasně. Tmavé oči, pichlavé a nepřístupné, rámovalo husté, stejně zabarvené obočí. Koutky úst, stočené nahoru tvrdili světu, že se ten muž rád směje, ale nebylo tomu tak. Většinu času se mračil. Zvedl ruku a chytil medailonek, který mu visel na krku. Sklopil oči a přečetl si nápis: “Slibuji...”. Znovu se zamračil a medailon pustil.
Sinclaire Stevens seděl ve svém bytě v Londýně a díval se z okna. Kam až pamatoval a to nebyla bůh ví jaká doba, byl něčím výjimečný. Nebo spíš divný? Bylo tomu skoro 5 let, co se probudil v nemocnici s amnézií. Tvrdili mu, že měl autonehodu, ale podle všeho nevlastnil řidičský průkaz. Jak mohl mít autonehodu? Žádný další účastník znám nebyl. Ani auto vlastně nebylo jeho a majitel údajně zemřel několik let před tím. Byl z toho docela zmatený. Jediné, co o sobě věděl jistě, bylo jméno a datum narození. Nevěděl, kde a jestli vůbec, má rodinu, ale usoudil, že zřejmě ne. Nikdo se po něm totiž nesháněl. V noci jej budily děsivé sny a nic nepomáhalo. Nic je nechtělo zahnat. Navštívil bezpočet psychiatrů. Zkusil různé druhy léčby. Někteří mu říkali, že si s ním jeho mozek hraje, ale on tušil, že zapomněl něco důležitého. Taky tu byly některé nevysvětlitelné události. Něco jako snad náhodná magie? Nebo měl jen bujnou fantazii? Další zvláštní věc byla, že měl byt napsaný na své jméno a své vlastní bankovní konto. S tím jej také seznámila policie. Sousedi jej však neznali. Vážně tomu nerozuměl. S povzdechem se zvedl od okna a šel si připravit černý čaj. Zatímco čekal, až se ohřeje voda, promítal si svoje úspěchy. Tři roky od té ‘autonehody’ se z něj stal spisovatel. Jeho příběhy o kouzelnické škole byli vyhledávané a staly se kultem. Vydal již dva velmi úspěšné fantasy romány. Na jedné autogramiádě mu fanynka řekla, že je druhý Tolkien. Vytvořil totiž svět, o jakém je možné snít. Pobaveně se té vzpomínce usmál. Ženy po něm šíleli. Jen horko těžko je od sebe odstrkoval. A to byla další věc. Byl si jist, že je gay. A s tím se pojila další záhada. Cítil uvnitř sebe podivný neklid. Něco, nebo někdo mu chyběl. Něco bylo špatně. Když neměl zrovna noční můru, ve snech viděl sám sebe u oltáře s nějakým mužem. Neviděl jej pořádně. Tedy na ulici, by jej nejspíš nepoznal. Poznávacím znamením byly střapaté vlasy a při naklonění hlavy k polibku záblesk, snad od brýlí. Severus se zamyšleně zamračil a sevřel rty. V tom cvakla voda, takže si prohrábl vlasy a natáhl se pro konev. Zalil čaj a usadil se zpět k počítači, aby pokračoval ve svém příběhu. Už jej unavilo to zírání ven a litování sebe sama. Nasadil si brýle a prsty se mu rozběhly po klávesách. Stihl napsat jednu jedinou větu, když v tom se ozval zvonek. Znovu si prohrábl vlasy a sundal si brýle. Odhodil je na stůl a opřel se lokty o stůl, zatímco si cuchal vlasy. Když se zvonek ozval znovu, zvedl se a se zavrčením šel otevřít. Když pak ty dveře otevřel, zíral překvapeně na menšího mladého muže. Poznával ho? V hlavě se ozvala tupá bolest, zamlžil se mu pohled. Potřeboval urychleně prášky, aby se mu nerozjela migréna. Neschopný uvažovat, nechal otevřené dveře a šel do koupelny. Mladík mezitím vstoupil dovnitř a zavřel za sebou. Unaveně si povzdechl a posadil se na gauč v obývacím pokoji.
Harry měl před očima tmavě hnědé lakování dveří a najednou zíral na Severuse Snapea. Svého budoucího manžela. Důvodů pro zírání měl hned několik. Spatřil jej poprvé, téměř po pěti letech a navíc nevypadal jako Severus Snape. Po válce jej příliš mnoho kouzelníků ohrožovalo na životě a Harry zkrátka potřeboval čas, aby očistil jeho jméno. Ministerstvo nebylo takový oříšek, to vyřešil rychle i bez přítomnosti obžalovaného. Ne. Hlavní problém byla kouzelnická veřejnost. Severuse Snapea slovně urážel nejdřív jen Denní Věštec. Pak se přidaly malé útoky na ulici a pak i větší, které ho stáli skoro život. Ale tomu byl konečně konec. Nyní nastal ten správný čas, aby se Severus Snape konečně vrátil. Vyskytla se jen jedna jediná malinká chybička. Harry si povzdechl znovu. Hermiona použila paměťové kouzlo. Silné paměťové kouzlo. A na člověka, který aktuálně jako jediný na tomto světě ovládal nitrozpyt a nitrobranu. Použila jej na člověka, který jako jediný, byl schopný touto schopností zvrátit působení kouzla. Co, ale dělat, když ten člověk zapomněl, že to umí? Harry se předklonil a položil si hlavu do dlaní. Věděl, že jej čeká velice těžké období a ještě jej navíc tlačil čas.
Severus měl strach, že to kouzlo Hermiona neudělá dobře. Nechtěl přijít o své vzpomínky. Harry však věřil, že to bude v pořádku. A chtěl mu dokázat, že jej v tom nenechá. Ze zoufalství a v alkoholovém opojení složil neporušitelný slib. Severus Snape, kdyby byl střízlivý, by na to nikdy nepřistoupil. Vždyť, kromě společné nenávisti, neměli nic společného. Bohužel alkohol dělá divy a Harrymu se Severus Snape líbil už ve škole. Obsahem slibu bylo, že se Harry pro Severuse do 5 let vrátí, vezme si jej za muže a zplodí s ním potomky. Samozřejmě, že věděl hned ráno, že to, co udělal byla kravina. Stejně jako tehdy si vzpomínal na svoje myšlenky: ‘Za A, Harry, Ty Idiote! Ten muž si tě nebude pamatovat! Ani ten zatracený slib! Jak ho tedy přesvědčíš k svatbě? Za B, plození potomků? Oba jste chlapi, ty Trole! A ten lektvar, který by to vyřešil, si uvaříš sám? Jestli ti to nedošlo, tak Snape si nebude pamatovat ani to, že je kouzelník!’ Harry se opřel frustrovaně zpět o gauč a zavrčel si nad blbostí sebe sama, když v tom se vrátil Severus.
Po zapití prášku, bolest hned neustoupila, ale stačilo pár minut v koupelně a začaly zabírat. Namočil si tedy hlavu studenou vodou a pak si vlasy vytřel do sucha. Ručník si nechal na krku a šel zpět do obýváku, ruce v kapsách. Doufal, že mu ten nezvaný host nic neukradl. “Lepší?” ozval se hlas z gauče. Sinclaire se otočil tím směrem a těkal očima po té části pokoje, než přitakal: “Ano, díky za optání. Kdo jste?” zeptal se nerudně. Netečný výraz na tváři a ruce stále v kapsách. Harry se postavil a prohrábl si vlasy: “Harry. Harry Potter Severusi. Přišel jsem ti připomenout náš slib a pomoct ti, si vzpomenout na vše, co jsi zapomněl.” Sinclaire se rozesmál, čímž Harryho úplně odrovnal. Severuse Snapea nikdy neviděl s úsměvem na tváři. A ještě s takovým obrovským: “Sinclaire Stevens. Ne Severus. Asi jste si mě s někým spletl.” přerušil jej. Harry otevřel ústa, aby se ohradil a pak by si jednu nejraději natáhl: “Ano, pod tím jménem jsi nyní znám. Omlouvám se, ale to není tvoje pravá identita. Vysvětlím ti to.” ukázal na druhou část gauče. Sinclaire pořád stál, pak vytáhl jednu ruku z kapsy a dotkl se ve známém gestu čela. ‘Tak stejný a tak jiný,’ pomyslel si Harry. Dojem rozbil až ve chvíli, kdy si vykasal rukávy na obou rukách a vybídl ho: “Dobrá, vyslechnu Vás pane Pottere. Chcete kávu nebo čaj?” Harry viděl jeho tetování. Severus by si nikdy rukávy nevyhrnul. To znamení nenáviděl, ale ‘tento muž prakticky není Severus Snape’, musel si opět připomenout. Nadechl se a vyhrkl: “Černý čaj! Dávám si ho stejně jako ty.” usmál se. Sinclaire se na něj chvilku díval, pak sevřel rty a odešel do kuchyně.
Harry sebou trhl, naprosto zametený, protože netušil, co dělal uplynulých pár minut, než Sinclaire přinesl horký čaj. Podíval se na něj a usmál se. On mu ten úsměv však neopětoval. Jen se ušklíbl se slovy: “Nuže pane Pottere? Nemám na Vás celý den.” opřel se do opěradla a dal si pravý kotník přes levou nohu. Harry to sledoval a otevřel ústa. Trochu se zadrhl: “Severus Snape, byl ten nejchytřejší a nejstatečnější muž, jaké jsem měl tu čest poznat.”. Zvedl oči a pak se zaměřil na zamíchání čaje: “Nepřišel sis někdy divný? Vím, že jsi spisovatel a o to větší klišé ti to přijde, ale jsi kouzelník.” Sinclair na něj chvíli koukal a pak se začal smát. “Jsem divný celý, pane Pottere. Informace o mě jsou veřejně známé, takže musíte vědět, že si z předchozího života nic nepamatuju. A že jsem kouzelník? Fajn, dobrý vtip, vzhledem k tomu, že tohle je obsahem mých knih.” usrkl čaje a pobídl jej: “Pokud je tohle to, co mě mělo přesvědčit, tak se obávám, že to nezabralo.” Harry kývl a vytáhl hůlku: “Accio medailon!” přikázal a Sinclair se vyděšeně chytil za prázdný krk. Překvapeně sledoval, jak jeho medailon vlétl do Harryho natažené dlaně: “Dostal jsi jej ode mě.” povzdechl si Harry a podíval se na překvapeného muže: “Sinclaire Stevens je zástěrka. V našem světě byla válka. Ty jsi s nasazením vlastního života pomohl porazit temnotu. Byl jsi tajný agent. Bohužel, ti kdo o tobě věděli, zemřeli během války. Na konci, jsi byl skoro odsouzen k smrti. Kouzelníci po celé zemi chtěli tvoji hlavu. Pro ně jsi byl pravá ruka toho zmetka.” Harry si zase povzdechl, cítil se vyčerpaně a nevypadalo to příliš nadějně. Během chvíle mu vypověděl téměř vše, včetně posledního vážného napadení, po němž skončil v nemocnici u Svatého Munga. Ale nijak podrobně. “Kvůli tvojí bezpečnosti, jsem se svojí kamarádkou vymyslel tvoji novou identitu a ona ti vymazala vzpomínky. Bohužel, aktuálně jsi v celé Británii jediná osoba, která je schopná prolomit paměťové kouzlo. A druhé bohužel je, že si to nepamatuješ. A třetí bohužel, že pokud si mě nevezmeš, ani jeden z nás to nepřežije.” Sinclair nebyl schopný okamžité odpovědi. Podíval se na okno, zvedl obočí a pak se vrátil očima zpět k Harrymu. Snažil se vstřebat všechny ty informace. Docházelo mu, že to bude nejspíš pravda, ač to znělo opravdu neuvěřitelně. Vysvětlovalo to však všechny ty podivnosti, na které za poslední čtyři a půl roku narazil: “Proč bychom to nepřežili?” zeptal se úkosem. Harry se nadechl a zčervenal: “Protože jsem idiot. A troll. A kretén! Všechno, čím jsi mě kdy označil během mých studentských let.” Sinclair zamrkal a poslouchal Harryho vyprávění o jejich nezrušitelném slibu: “Skvěle.” řekl mu nakonec. Uvažoval. Ať to znělo sebevíc nepravděpodobně, věděl, že to je pravda. Některé pasáže Harryho vyprávění přesně kopírovaly jeho noční můry. Vstal, přešel k oknu, kde se otočil na patě, čelem k Harrymu s pootevřenými rty, přes něž zasyčel, prakticky jako za starých časů: “To je opravdu skvělé! Roky jsem se plácal, jako ryba na suchu a teď se dokonce cítím úplně na dně! Neměl jsem se naopak po tom krušném životě mít dobře?!” vrátil se zpět na gauč a posadil se prkenně: “Hádám, že ten váš Severus Snape by věděl, jak z toho. Ale já to netuším. Hádám, že bych si měl uspořádat svoje záležitosti, než natáhnu brka.”. Harry se uchechtl tomu termínu, ale zase zvážněl. Položil ruku na Sinclairovo předloktí a usmál se. “Nebo si mě prostě vezmi! Co je na tom tak těžkého?” Sinclair zavrčel: “A jak to vysvětlím médiím? Nemůžu přece jen tak zmizet!” znovu se zamračil: “Jak to vlastně je? Stal se ze mě spisovatel a píšu o kouzelnících! Jak to, že mě od té doby, co jsem se stal slavným nikdo nenapadl?” Harry polkl: “Za prvé, viděl ses? Máš úplně jinou vizáž! Nikdo by v tobě Severuse Snapea prostě nehledal a za další, máš jiné jméno a úplně jiné chování. Spojit si tebe a Severuse by mohl jen totální cvok!”. Sinclair protočil oči a kývl: “Fajn, stačilo říct, že jsem neoblíbený bastard, co potřeboval totálně předělat.” zvedl se a Harry se na něj nechápavě zadíval: “Někam jdeš?” Sinclair kývl: “Blíží se Vánoce a kousek odtud začali trhy. Potřebuju se s tím nějak popasovat. Nestává se každý den, aby mi někdo řekl to, co ty.” povzdechl si: “Ještě mi řekni, jak si to vlastně představuješ dál?” Harry kývl a poposedl si: “Probral jsem to s Hermionou. Nemůžeš jen tak zmizet z veřejného života mudlů. Zabít tě taky nejde. Vznikl by problém, až by tě někde potkal tvůj fanoušek. A taky tě nebudeme přetvářet zpět na Severuse Snapea. Ta písková barva ti sekne.” uchechtl se: “Jen se prostě postupně stáhneš zpět do kouzelnického světa. Stane se z tebe v tom mudlovském světě samotář a..” Sinclair kývl: “Fajn. Fajn chápu!” chvíli se na Harryho díval a konečně cítil, že si to sám přeje. “Říkej mi Severus. Pokusím se o to. Pokusím se si vzpomenout. Ale vůbec netuším jak a pro teď už nechci nic slyšet!” rozešel se ke dveřím, kde sebral bundu z věšáku: “Půjdeš se mnou? Když si tě mám vzít, asi bych tě měl poznat.” Harry dychtivě vyskočil. Nový Severus Snape se mu opravdu líbil!
Severus kráčel s Harrym po boku. Zimní vzduch se kolem nich tetelil a zasněžené trávníky v Harrym vyvolávali pocit, jako kdyby se ocitl v pohádce. Během cesty si povídali téměř o všem možném. Harry si při té příležitosti Severuse Snapea dobře prohlédl. Vypadal, jako sportovně založený muž ve středním věku. Štíhlé, vysportované tělo ve světlé moderní teplákové soupravě bez kapuce, hnědou šálu a černý vlněný kabát. Neuměl si tak představit toho starého Severuse Snapea. Jeho tváře mrazem zčervenaly, což mu dodalo mladiství vzhled a krátké asi 15 cm dlouhé vlasy byly čisté a rozlítané. Trochu prošedivělý, ale Harry si najednou uvědomil, jak sexy a žádoucí muž to je. Jeho oči měli jiskru, když vyprávěl o svých přátelích ze spolku lidí s amnézií: “Je to vážně legrace. Někdy ty příběhy a zážitky nemají chybu!” Harry přikývl. Uculil se, když konečně došli na náměstí. Vytáhl ruce z kapsy kabátu a opřel se o nejbližší stánek: “Je to skvělé Harry, přijdu si, jako kdybych našel něco, co mi chybělo.” Harry se usmál a nedůvěřivě sledoval, jak si Severus s úsměvem poroučí dvě medoviny. Severus před něj postavil kelímek a napřáhl k němu ruku s vlastním kelímkem v ruce. “Tak na zdraví Harry.” Harry si svůj vzal do ruky a překvapeně cítil, že je teplý: “To není alkohol?” Severus se uchechtl: “Ale je. Ochutnej a nekoukej na to, jako kdyby tě to mělo kousnout!” sám, na znamení pohody upil. Zatřásl hlavou až mu vlasy spadaly do očí. Odhrnul je a uculil se. “Vynikající. Ostatně, jako každý rok.” a rozhlédl se. “Mm, chodíš sem každý rok?” Severus kývl rozjařeně: “Ano. A hodlám v tom pokračovat. Pověz mi Harry. Když se vezmeme, je to napořád? Nějaký druh kouzelné přísahy?” Harry odložil kelímek: “Pro začátek mě nech ti říct, že to je vynikající alkohol. A teď to, na co se mě ptáš.” podíval se mu do očí: “Ano. Je to trvalé. Přeješ si děti Severusi?” Severus kývl: “Kdo ne?” Harry polkl: “Ty sis je dřív nepřál. Za prvé všechny studenty jsi tituloval jako duté hlavy a pak ses styděl za své geny.” Severus na něj překvapeně koukal: “Aha. Neumím si představit, co by mě k něčemu takovému přimělo. Teď učím občas na univerzitě tvůrčí psaní a ano, studenty nesnáším. Nesnaží se. Nebo je to nezajímá. Ale vlastní děti? Co mě přimělo něco takového vyslovit?” v tom ho opět rozbolela hlava. Chytil se za hlavu: “Ach, možná že si brzy vzpomenu co?” vydechl, když ta bolest ustoupila. Cítil se tak divně: “Možná ano. Nech mě ti donést knihy o nitrobraně a nitrozpytu. Já opravdu věřím, že svoje vzpomínky budeš schopen uvolnit.” povzdechl si Harry. Přišlo mu, že krásná chvilka je nenávratně ztracená, ale Severus na to nevypadal. Potřásl hlavou, vzal si svůj kelímek a pokračoval ve vyprávění o svých skoro pěti letech mezi mudly. Harrymu bylo líto, že ho přivede zpět. Bylo mu líto, že mu ten život, který měl zjevně rád, sebere. A jelikož nebyl z těch, co rádi lhali, řekl mu to: “Víš, mrzí mě, že tě připravím o život který tak miluješ.” zarazil pohled do stolu. Severus na něj chvíli koukal a pak polkl: “Nepřipravíš. Vyprávím ti tu historky, ale častěji sedím doma na parapetu a zírám ven s myšlenkou, kdo jsem byl předtím. Kde mám přátele, rodinu...” pak se rozesmál a Harry se na něj podíval překvapeně zpět: “Zjevně jsem ani jedno neměl, ale i tak jsem rád, že jsem dostal svoje odpovědi. Teď by to asi chtělo jen získat zpět mé vzpomínky.”.
Když dopili, objednal Severus další. Zůstali tam až do večera a oba opilí jak zákon káže se cestu snažili přežít ve zdraví. Což moc nešlo, Severus byl totiž těžký a Harry malý. Netrvalo dlouho a zahučeli oba rozesmátí do sněhu. Severus skončil pod Harrym, kterého instinktivně objal, aby jej ochránil. Dívali se jeden druhému do očí, absolutně ignorujíc okolí. Byl to Severus, kdo první přitiskl rty na ty Harryho. Nejprve jemně, pak dravě a Harry mu vše s velkou ochotou oplácel. O nic víc se tam ani jeden nepokusil. Když se od sebe odtrhli, Harry se svalil do sněhu vedle a zíral na nebe: “Je to jako kdybych našel to, co mi chybělo. Ano. Mám pocit, že je vše konečně správně a na svém místě.” zamumlal Severus a začal hýbat rukama i nohama a smát se. Harry se na něj otočil a pozoroval jej: “Zjevně je to tak. Je to psáno ve hvězdách a ty ke mě patříš.” Harry i přes alkohol děkoval, že není vidět jak se červená: “Co to děláš Seve?” Ten se začal hrabat na nohy: “Anděla!”. Motal se, ale i přesto pomohl vstát i Harrymu a společně se zadívali na jeho dílo. Harry se začal pochichtávat a pak se naplno rozesmál: “Tohle bude ta nejkrásnější vzpomínka v mém životě!” Severus jej objal a poddal se tomu pocitu sounáležitosti. Se zavřenýma očima a jej políbil na vršek hlavy: “Těch ještě získáš...”
O týden později, Harry pomohl Severusovi přestěhovat jeho věci. Vrátil mu hůlku, kterou měl u sebe uschovanou a ukázal mu staré fotografie. Severusovu rodinu a Severuse samého od dětských střevíčků. Fotky, které našel v jeho domě, než jej strhli, jelikož přes něj přešel požár, při němž Severus skoro uhořel. Bylo to žhářství. Ale to mu Harry neřekl. Pokračoval fotografiemi své rodiny a překvapeně pozoroval Severuse, který mu u jedné fotografie řekl, že tu ženu si pamatuje. Jeho kamarádka Lily. Víc to však nerozebírali. Ještě bude času dost. Harry začal s přípravami na svatbu a nechal vypustit v kouzelnických novinách informace. Kouzelnický Londýn tak druhý den zasypaly noviny s palcovými titulkami: “Severus Snape nalezen!” a “Harry Potter vedl tajný vztah se svým starým profesorem! Exkluzivní rozhovor!. Jak bylo i dříve Severusovým zvykem, ušklíbal se během čtení. Noviny pak hodil do krbu a protočil oči: “Netušil jsem, že mě tak milují.” Harry potřásl hlavou: “Myslel jsi to sarkasticky viď?” Severus se na něj úkosem podíval. “A jak jinak? Myslel jsem, že sarkasmus je můj nejbližší přítel?!”. Harry se uchechtl: “Svatba bude zítra.” změnil téma: “Přijde úředník k nám domů a Hermiona s Ronem a Minervou. Budou našimi svědky.”. V Severusovi se mísily různé pocity, ale nedal to najevo. Jen kývl. Když jej Harry nechal samotného, pustil se do uvažování.
‘Byl bych raději, kdybych do svazku šel s plně zpět získanou pamětí. Ale slib je slib a pod drn se jednoznačně nechystám.’ opřel se v křesle a pokračoval v mučivých myšlenkách: ‘Stačila mu chvilička, aby si získal moje srdce. Milý, mladý muž. Věčně veselý.’ povzdechl si: ‘I kdybych chtěl, už bych nedokázal odejít.’ křivě se usmál: ‘Co když ho ohrozí náš svazek? Jasně jsem cítil, že mi lže, když vyprávěl o nehodě v mém domě. Někdo tam založil požár.’ potřásl hlavou: ‘Tolik nenávisti.’ předklonil se a rozhodl se. Ten týden mu stačil, aby si prostudoval materiály o nitrobraně a nitrozpitu. Princip byl jednoduchý. Teď jen, aby se to podařilo. Zjevná varování pod čarou nehodlal brát na lehkou váhu. Nechtěl zůstat uvězněn ve své vlastní hlavě. Došel nahoru do ložnice, sedl si na postel, zkřížil nohy a ruce položil na kolena. Snažil se vyčistit své myšlení. Potřeboval čistou a lehkou hlavu. Zaměřil se na své dýchání. ‘Nádech’ a ‘výdech’ myslel pouze na tuto činnost. Nakonec vzal do ruky hůlku a zašeptal inkantaci. Překvapeně se rozhlížel kolem sebe. Věděl, že se mu to povedlo. Byl... Kde vlastně? Vypadalo to jako sál! A Severus si vzpomněl, že to, jak to tam vypadá je o jeho představivosti. Vykročil do hlubin přilehlých chodeb.
Když se vynořil ze svého tranzu podobného stavu, podíval se do okna. Tma. ‘Několik hodin Severusi...’ povzdechl si: ‘Dřív bys to měl hned’ zavrčel na sebe. Už věděl. Objevil to místo, kde byly jeho vzpomínky a jeho já zamčené. S překvapením však zjistil, že se skoro nic nezměnilo. Jeho já bylo za těch, skoro pět let odpočinuté a zjevně spokojené, že je tak blízko svatby s Harrym. ‘Nebo’ napadlo ho: ‘To ještě přijde. Nemůže se ti změnit povaha mrknutím oka.’’ Severus si najednou nebyl jistý sám sebou. Hodil sebou na posteli na zad a zamračeně se díval na strop. Pak se zvedl a šel jim uvařit večeři. Byl připravený Harryho seznámit s výsledky své nitrospekce.
Harry nechával Severusovi tolik prostoru, kolik jen potřeboval. Záměrně se zašil do své pracovny a přemýšlel. Svatba klepala na dveře. Musel se smát sám sobě. Byl to jeho sen, Severusův ale ne. V myšlenkách se toulal dál. Severus byl pro něj velmi důležitou ikonou od začátku jeho školní docházky. Dříve si to neuvědomoval, byl moc mladý, pak student a navíc dlouho zkoušel svoje štěstí se ženami. Díky výchově strýce Vernona ani nepomyslel, že by mohl být gay. Až pak, když se Ron zmínil o své zkušenosti s jedním jejich spolužákem a vysvětlil Harrymu, že na tom nic není a že většina kouzelníků je vlastně bisexuálních, Harry se pokusil prozkoumat svoje nitro. Přiznal sám sobě, že se dívá na muže jinak. Hodnotí jejich oči, jejich těla a dokonce i jejich styl. Na tom by asi nebylo nic tak divného, ale ten zájem z jeho strany nebyl čistě zkoumavý. Byl vysloveně hodnotící. A pak to přišlo, setkal se znovu se Severusem Snapem a jeho problémy. První, co ho na jeho bývalém profesorovy zaujalo, byly ruce. Dlouhé štíhlé prsty na dokonalých štíhlých dlaních. Až ženských. Severusova vysoká postava, sice hubená, ale extrémně sexy a nakonec šíje. Severus potřeboval tehdy ochranu, znovu jej napadli a vyhrožovali mu. Harry se nabídl, že jej bude hlídat a strávil v jeho domě celých 6 dní. Jednoho večera se Severus šel koupat. Tehdy si dal vlasy nahoru a Harry z toho pohledu opravdu oněměl. Ta šíje. Nádherná, labutí. Opět až ženská. Harry se vrátil zpět do přítomnosti a vydechl. Ano, teď Severus vypadal jinak. Ale neméně sexy. Ta tvrdá černá zmizela, místo toho tu byl sexy, uvolněný a přátelský muž s osobností. Podíval se na hodinky a vyskočil: “Sakra večeře!” běžel do kuchyně, kde narazil na muže, o kterém celý den ve svých vzpomínkách snil. Usmál se a přešel k pultu. “Hezky to voní!” nahnul se nad hrnec, kam Severus zrovna sypal bylinky. Ten se usmál a podíval se na Harryho. “Vím, že jsi jelito co se lektvarů týče, ale vaříš dobře. Můžeš mi pomoct.” Harry se rozesmál a pak se zarazil: “Takže si všechno pamatuješ?” Severus kývl: “Ano. Trvalo mi to několik hodin, ale tu zamčenou truhlu jsem otevřel. Musím říct, že mám rozporuplné myšlenky.” Harry se opřel zády o linku a vytáhl se na pult, kde se usadil. Severus jej sjel pohledem, ale když se Harry natáhl a ukořistil kus mrkve, usmál se. Harry si ukousl a pak se konečně zeptal: “Tak mi to pověz.” Severus potřásl hlavou a začal krájet žampiony: “Moje vzpomínky nejsou nic veselého. Bál jsem se, že mě to ovlivní charakterově, nebo alespoň ve vnímání sebe sama, ale nestalo se tak. Bojím se, že to ještě přijde...” Harry mu skočil do řeči a s pusou plnou mrkve řekl: “Ne! Nemusíš se bát. Já jsem si zcela jistý, že je jen málo věcí, které měl Sinclair jinak. Všiml jsem si, když jsem si pro tebe přišel k tobě do bytu, že nevnímáš své znamení zla jako něco ošklivého, nebojíš se je ukazovat a taky jsi byl přátelštější a možná více důvěřivý, ale ve skutečnosti těch změn tolik nebylo.” Severus se díval, jak pohybuje rty a pak se sklonil a umlčel jej. Harry otevřel doširoka oči a pak je zavřel, zcela se oddal polibku.
Severus byl vždycky pedant. Normálně by se od rozdělané večeře nenechal vyrušit, ale Harry byl tak sladký a žádostivý. Jak seděl na té lince a kousal mrkev, Severus cítil jak jeho tělo zaplavuje vzrušení. Díval se, jak pohybuje rty a pak se naklonil a políbil jej. Bál se, že Harry vezme zpátečku, ale k jeho překvapení ucítil, jak se k němu tiskne a polibek mu oplácí. Okamžitě pustil, co měl v ruce a posunul se mezi Harryho nohy. Rukama zajel pod tričko, které měl Nebelvír na sobě a pohladil ho na bocích. Harry vzdychl a zvedl ruce, aby mohl zajet do těch prošedivělých vlasů. Severus jejich polibek prohloubil, když vnikl svým jazykem mezi jeho rty a rukama se pomalu přesunul pod jeho zadek a zvedl jej do náruče. Harry omotal svoje nohy kolem jeho boků a rukama jej pěvně objal kolem krku. Bez toho, aby polibek přerušili, se snažil Severus zamířit do ložnice. Narazil nejdříve do dřevěných futer až se Harry do polibku trochu rozesmál a pak zakopl na schodu po cestě nahoru. Naštěstí to i se svým nákladem vyrovnal a když se konečně dostali k posteli, hodil na ní Harryho pěkně z výšky. Ten zabručel na protest. Severus si v rychlosti stáhnul triko a pomohl Harrymu se vysoukat z toho jeho. Pak se vrhnul hladově na jeho krk. Harry zvrátil hlavu a zalapal po dechu. Severusovy studené prsty jej podrobně zkoumaly a jeho ústa také nezahálela. Harry se napjal, kdyžjeho rty sevřely jeho bradavku a začal ji sát. Harry byl velmi citlivý a vnímal jen ten žár, který se díky těm rtům šířil do všech končetin. Nevrle zavrčel, když se Severus vydal zkoumat dál. U kalhot se zastavil a podíval se na Harryho tázavě, ten rychle přitakal a tak se Severus posadil a jedním rychlým pohybem mu stáhl kalhoty i se spodním prádlem. Harryho ovanul chlad, ale hladově sledoval Severuse, jak se zvedá z postele a pomalu, provokativně si sundavá kalhoty a spodní prádlo. Harry si hryzal ret a pak se natáhl, aby si jej přitáhl k sobě. Prudce jej políbil a stáhl ho na sebe...
Druhý den ráno se Severus probudil první. Harry byl stulený u jeho boku. Díval se na jeho černé rozcuchané vlasy a spokojeně se usmál. Zhluboka se nadechl a zahleděl se k oknu, které mu prozradilo, že teprve svítá. Nehodlal se zvedat, tak se jen otočil, natáhl si pro peřinu a přikryl Harryho i sebe důkladněji. Nebelvír se trošku zavrtěl, ale víceméně jen, aby se dostal k Severusovi blíž a spal dál. Severus zavřel oči a zkusil znovu usnout.
Kolem desáté je oba vzbudil hluk, jak se někdo domáhal vstupu. Harry vyletěl a díval se na budík: “Sakra Seve! Zaspali jsme! To bude Hermiona a ostatní!” vyletěl z postele a natáhl si trenky. Navrch tričko a běžel dolů. Severus jej následoval pomaleji, ale neobtěžoval se moc s oblékáním. Natáhl si nové trenky a šel. V hlavě se smál, protože naprosto přesně věděl, jak se ta parta bude tvářit.
Harry otevřel zadýchaně a usmál se na Hermionu, Rona a Minervu. Ta sjela jeho nedostatečný oděv pohledem, ale nic neřekla. Harry je vybídl, aby šli dál. Než zavřel, uvažoval, že je Hermiona nějak ticho. V momentě, kdy dveře cvakly a on se otočil, pochopil proč. Severus v celé své kráse kráčel ze schodů dolů a díval se na ně. Polonahý. Harry rychle přejel pohledem zkoprnělé hosty, když se Severus usmál provokativně a dodal: “Dáme si snídani všichni dohromady? Nějak mi po té noci vyhládlo.” s tím seběhl poslední tři schody a Harry se nadechl. Ron hořel, jako ředkvička a Hermiona zaraženě mlčela. Kupodivu Minerva se začínala zcela nepokrytě chechtat a rozešla se za Severusem do kuchyně s hlasitým smíchem: “To se ti povedlo, ty jeden!” Hermiona se konečně taky vzpamatovala a chytila za ruku Rona. Harry šel před nimi a omlouval se za Severusovo bláznivé chování. Nejraději by ho, v ten moment, proklel. Když vešel do kuchyně, Severus už připravoval snídani. Harry ho vyhnal, aby se oblékl a začal krájet zeleninu. Všichni u stolu byli ticho. Když se Severus vrátil, šel rovnou k Harrymu a objal jej zezadu. Měl na sobě svoji béžovou mikinu a kalhoty. Harry obojí měl moc rád, protože to bylo měkké a hezky to hřálo. Zapomněl na hosty a nechal se pohltit tím nadýchaným materiálem. Probralo ho až Minervino zakašlání a tichá věta: “Jsem ráda, že jste spolu nakonec tak spokojení...” Bylo vidět, že je rozpačitá a lehce zrůžovělá, ale vyzařovalo z ní jakési vzrušení ze situace. Harry se usmál a postavil před ní první talíř. Pak před Rona a Hermionu, kteří pořád mlčeli. “Měli byste se připravit. Za půl hodiny tu bude oddávající.” řekl nakonec Ron a Harry kývl. Nechal je samotné se Severusem, který popíjel svůj čaj a opíral se o linku v ležérním postoji. Hermiona z něj nemohl spustit oči: “Vůbec se nechováte, jako dřív.” vydechla a Severus zvedl obočí: “Co je to dřív? Mám-li být upřímný, už jsem si vše vybavil slečno Grangerová, nebo spíše paní Weasleyová. Bál jsem se, že budu znovu takový nesnesitelný bastard, ale těch 5 let na mě zanechalo následky.” Ron se usmál. “Podle mě je to dobře. Harry Vás miluje dlouho a kdyby jste byl znovu ten nesnesitelný bastard, nejspíš by jste oba zaklepali brkama, než aby jste si ho pustil k tělu.” Severus se rozchechtal: “Tak je to potom dobře, že se moje povaha zatím neprojevila...” Na to se už rozesmála i Hermiona s Minervou.
Když přišel oddávající, všichni byli připravení a Minerva dokonce přeměnila starou zaprášenou slaměnku na malou kytičku do klopy Harryho a Severusova saka. Když ji Severusovi připnula, usmála se na něj a dodala: “Albus by byl pyšný... ” Severus ani nemrkl. Nicméně přitáhl si ji do objetí a usmál se. Obřad byl rychlý, bez zbytečných příkras. Avšak Harry si byl jistý, že na něj bude vzpomínat hodně dlouho. Bude si pamatovat Severusovy oči, které se vpíjeli do jeho, při vyslovování slibu a říkali Harrymu, že každé slovo myslí naprosto vážně. Harry mu ten pohled oplácel a snažil se do něj dát všechnu lásku, kterou v ten moment cítil. Bude si pamatovat, jak držel jeho ruku a jak jej pěvně tiskl, když přišel čas Harryho 'Ano'. První manželský polibek se nesl za tleskání všech tří svědků a i samotného oddávajícího, přestože nebyl nijak divoký. Harry se culil a nejraději by si Severuse nárokoval pouze pro sebe. Musel si však počkat na večer.
Když konečně všichni odešli, Severus se šel osprchovat a Harry šel do kuchyně, kde začal připravovat vynikající večeři. Byl skoro hotový, když se z obývacího pokoje začala linout hudba. Harry se zamračil, ale za slova jej uchvátila. Odložil nůž a pohledem zkontroloval omáčku. Došel do potemnělé místnosti až k Severusovi, který se k němu otočil a poslepu jej políbil. Harry jej objal kolem krku, ale Severus jeho ruce setřásl. Sám sevřel Harryho obličej v dlaních a začal si pobrukovat se zpěvákem: “And I swear, like the shadow that's by your side, I'll be there. For better or worse, 'til death do us part. I'll love you with every beat of my heart and I swear... ” Harry popotáhl a překryl hřbet Severusovy ruky na svém obličeji. “Nebreč Harry. Budu tu pro tebe...” otřel Nebelvírovi slzy a něžně jej políbil..
-KONEC-
Comments