Jak píšu vždy úvodem, jsem členka ve skupině Snarry CZ/SK, kde skvělá FemmeFragile vymyslela nadílku Snapíšek. Tato povídka vznikla jako příspěvek do této nadílky. Jak jsem možná někde upustila, jsem zdravotník. Mám spoustu pěkných i nepěkných zážitků z praxe v nemocnici. Tato povídka vznikla na počest pacientů, na které si průběžně během let stále vzpomínám. Netuším, zda by byl někdo z nich poctěn nebo ne. Nejspíše se to nikdy nedozvím, neb nebudu mít šanci se jich zeptat, ale jsou Vánoce a tihle lidé ve mě pořád žijí. Z toho důvodu, že jsem extrémně citlivá jsem obor zcela opustila a věnuji se ve svém životě něčemu zcela jinému. Severus přežil. Ale co se s ním děje? A zůstal někdo na jeho straně? Někdo, komu jeho osud není u zadku a kdo mu chce stát po boku? Omlouvám se za případné chyby, tato povídka zatím neprošla editací. Nicméně předem děkuji Kapast, kteráí projevila o zeditování zájem. Děkuji za betování Martině Petrekové a ostatním! Přeji příjemné počtení!
Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.
Severus Snape byl unavený. Unavený celým svým životem. Nikdy nechtěl žít ve strachu a být vším absolutně zhnusený. Viděl toho tolik. Věci, které by normálního člověka srazily na kolena a on stále musel držet svoji masku a předstírat, že si to ve skutečnosti užívá. Nyní ležel na chladné zemi, v jedné z Bradavických učeben a díval se na strop. Zrak se mu mlžil a on si poprvé od svých školních začátků dovolil tu masku sundat. Nedovolil si to ani ve svých osobních prostorách, protože věděl, že ty stěny mají uši. Z oka, které nebyl schopen zavřít, mu utekla jedna neposedná slza.
Netušil, jak dlouho už tam ležel od momentu, kdy předal Harrymu všechny důležité informace, věděl jen, že už nic necítí. Naginin jed byl čistý neurotoxin. Kdyby to šlo, musel by se hořce rozesmát, ale jed dělal svou práci dobře. Věděl, co bude dál. Díky své práci pro temného pána se o tom mohl přesvědčit na vlastní oči mnohokrát. Svalová paralýza už mu byla známá, protože se dostavila krátce po uštknutí. Malátný začal být zhruba v době, kdy k němu dorazil Potter. Už měl potíže i mluvit, protože jed pomalu paralyzoval i hladkou svalovinu. Neodkázal zaostřit a v hrudi mu začalo pískat. Věděl, že teď už bude čekat jen na to poslední. Až se nebude moci nadechnout. Děkoval za to, že vlastně nic necítí, ale strach z toho, že se pomalu udusí, za plného vědomí, jej tížil. Nedovolil mu o ničem uvažovat.
Už byl skoro konec, když si uvědomil, že jej někdo drží v náručí a někdo na někoho křičí. Toužil zjistit, komu na něm tak moc záleží, ale nebylo mu to dopřáno. Nedokázal ovládat na svém těle nic. Ta osoba jej najednou zvedla do náručí a políbila jej na spánek. Severus cítil ten polibek. Zvláštně, ale nervové receptory v kůži zjevně stále přenášely nějaké vzruchy. “Severusi Snape! Bojuj! Vím, že máš nejspíš pocit, že nemáš proč, ale já tě ujišťuji, že máš! Slibuju, že tě nenechám na holičkách. Vždycky tu pro tebe budu!” Severusovou omámenou myslí ta slova pronikla a on si najednou uvědomil, komu ten hlas patří. ‘Harry...’ prolétla jeho myslí myšlenka, než se propadl do tmy.
S vypětím všech sil se přemístil, se Severusovým tělem v náručí a vběhl do mudlovské nemocnice. Křičel na všechny, že jeho přítele uštkl obří jedovatý had. Odtud se vše seběhlo najednou. Severuse mu sebrali, položili jej na čisté lůžko a někam ho rychle odváželi. Harry se rychle rozhodoval, co by měl dělat, když lékař, který Severuse prohlížel najednou poručil zastavit a sedl si na Severuse obkročmo. Zběsile na něm začal jakoby skákat. Vypadalo to divně, ale Harry nebyl úplně nevzdělaný v mudlovském světě a ze seriálů, na které se dívala ráda teta Petunie si pamatoval, že tohle je život zachraňující úkon. Severus na tom byl zjevně velmi špatně. Protřel si oči a rozběhl se za nimi.
Trvalo to několik hodin. Harry seděl v čekárně, než pro něj přišla sestřička a odvedla jej do pokoje, kde si Harry prožil příšerný šok. Severus byl sprakticky posazen na lůžku. Hlavu lehce zvrácenou na zad. V ústech měl hadici, která vedla k přístroji vedle postele a který do něj zjevně pumpoval kyslík. Jeho hruď se tak divně, nepřirozeně zvedala. Očima jej přejel a zůstal zírat na jeho prsa, kde byla přilepená barevná kolečka, z nichž vedly dráty k dalšímu přístroji na druhé straně postele a který hlasitě pípal. Kolem kotníků a zápěstí vedly plastové barevné náramky, připojené dalšími dráty k tomu samému přístroji, jako byly ty na hrudi. Pokojem se rozléhal zvuk podobný dýchání. Přistoupil blíž. Severus byl bledý. Bledší než obvykle. Nehýbal se. Harry tak dostal ještě větší strach. Přešel k němu a dotkl se prsty jedné jeho ruky. Zamračil se, nedostával žádné léky? Pak mu oči spočinuly na Severusově hrudi. Kousek pod klíční kostí vedly z jeho těla hadičky. Sledoval, kam vedou a zjistil, že se postupně ta jedna hadička rozpojuje na další. Celkem napočítal 5 samostatných sáčků s nějakou tekutinou. Sestra jej chytila za ruku a ukázala na židli, kterou k posteli postavila. “Normálně na tomto oddělení nemají návštěvy co dělat, ale primář udělal výjimku. Vypadáte totiž celkem v šoku.” usmála se a odešla. Harry seděl na židli a začal si uvědomovat, že je celý od krve. Košile, jeho ruce, kalhoty. Do mozku mu pronikla vzpomínka na lékařova slova: “Neurotoxický jed je špatný, ale vzhledem k poranění, pořád lepší varianta, než kdyby měl hemolytický účinek.” k Harrymu ta slova přicházela, jako něco neznámého. Nechápal, o čem se vlastně bavili. “Zajímalo by mě, jaký had na toho chlapa zaútočil, takové zuby se hned tak nevidí.” Harry prudce zamrkal. Cítil se najednou neskutečně unavený.
Každý den se Harry vracel domů na Grimmauldovo náměstí, ale jen proto, aby se převlékl a umyl. Ve své rutině pak navštívil ministerstvo, aby se přeptal na procesy se smrtijedy a dohlédl na rehabilitaci Severuse Snapea. Další cesta směřovala rovnou za Severusem do nemocnice. Lékaři netušili, jak dlouho potrvá, než nabude znovu vědomí. Panoval mezi nimi obecně názor, že se ten muž možná už nikdy neprobere a pokud ano, bude mít řadu omezení. Harry to však odmítal slyšet. Bylo mu jasné, že pokud Severus nebude plně v pořádku, nikdy mu neodpustí, že jej nenechal zemřít. Harry však nebyl schopen, něco takového udělat. Zamiloval se do něj během jejich hodin nitrobrany. Ano. Severus Snape se choval příšerně, ostatně jako kdykoliv předtím a Harry ho nejprve nenáviděl. Ale pak se mu podařilo proniknout do jeho vzpomínek. Omylem. A v těch vzpomínkách stihl zaznamenat skutečného Severuse Snapea. ‘Proč se tak schovává?' Tuto otázku si kladl ještě dlouho poté, co se to stalo. V těch vzpomínkách měl Severus zjevně ještě horší rodinu, než sám Harry. Když o tom později hovořil s Minervou, zjistil, že Severus byl vychováván podle přísných měřítek. Jeho rodina totiž věřila, že muži nesmí dávat najevo emoce, nesmí projevit slabost a musí ignorovat jakýkoliv náznak introspekce. Jeho otec z něj tedy svojí výchovou udělal odtažitého, rezervovaného a kritického muže. Kritického k sobě i k ostatním. James, Harryho vlastní otec tomu také moc nepomohl, když jej šikanoval celou školu, spolu se svými přáteli. Když pak celý 6. ročník poslouchal Rona a svoje spolužáky, jak jej pomlouvají a nadávají mu, kladl si další otázku. ‘Copak nikdo nevidí tu bolest v očích toho muže?’. Nedokázal jej už nikdy nenávidět. Věděl, že veškeré útoky a nenávist jsou Severusovou obranou sebe sama. Harry ho tedy přestal pokoušet.
Když na něj pak zaútočila Nagini a Harry si myslel, že je konec, jeho srdce krvácelo. Poté, co bitva skončila, nechal vše za sebou a vrátil se k němu. Bolelo ho srdce za všechny, které miloval. Každá rodina tu zatracenou válku pocítila. Někdo ztratil dítě. Někdo ztratil rodiče. Harry si to vše uvědomoval a bylo mu jasné, že třeba Weasleyovi by jej měli rádi u sebe, zatímco oplakávali Freda, ale nebyl schopen tam zůstat. On sám měl někoho, srdci blízkého, koho ztratil. Jinak blízkého, než byl Fred. Když zjistil, že Severus stále dýchá, nebylo pro něj nic důležitější, než mu pomoci. Ostatní jej hledali celé dny, kde jen mohli. Harrymu došlo, že o něj mohou mít strach téměř o týden později. Celou tu dobu strávil se Severusem v nemocnici. Sestřička mu nosila jídlo, které zbylo z jejich snídaní, obědů a večeří a také nějakou tu kávu a vodu. Bál se totiž Severuse opustit. Když mu došlo, že nikomu od bitvy nesdělil, co se děje, věděl, že se musí ohlásit. S těžkým srdcem tedy vyšel ven, našel si zapadlou uličku a přemístil se rovnou na ministerstvo. Všichni jej provázeli udiveným pohledem až k přepážce, odkud jej dovedla sekretářka do Kingsleyho kanceláře. Kingsley měl zrovna v kanceláři všechny členy řádu a snažil se vytvořit pátrací četu. Harryho vzezření je všechny vyděsilo. Molly se k němu vrhla a začala jej ohledávat, než se Harry zmohl vyslovit tu větu: “Nic mi není. Jsem v pořádku!” odstrčil ji a tehdy zavládlo ticho a Kingsley jej poprosil, aby jim objasnil, co se tedy stalo. Harry je přejel všechny pohledem a pak propukl v pláč. Naprosto nechlapský, ale bylo mu to jedno. Hermiona se k němu probojovala a objala jej. Teprve když se uklidnil, tak jim vypověděl příběh Severuse Snapea a co se dělo dál. Molly a Minerva si zakryly rukama ústa a v šoku poslouchaly jeho vyprávění. Minerva ke konci vyslovila jen bezduchou větu: “Tak sám! Celé roky! Jak mu to Albus mohl udělat?!” Harry všechny poprosil, aby ho podpořili a aby Severuse v nemocnici navštívili. Vyložil jim v jakém je stavu. Ron se pak zeptal, proč jej nevzal k Mungovi, načež Harry přiznal, že by to Severus rozhodně nepřežil. Proti Naginině jedu totiž nebyl protijed a Harry si z mudlovské školy pamatoval něco málo o hadích jedech a mudlovském výzkumu. Doufal, že kde nic nezmůže magie, budou mudlové možná moudřejší. Tím to uzavřel a vrátil se k Severusovi.
O týden později to však nevypadalo o nic lépe. Starostolec vydal prohlášení ohledně Severuse Snapea, které se nesešlo s obecným nadšením. Kdyby bývalo nebylo tajemstvím, kde Severus leží, nejspíš by jej tam někdo přišel dodělat. Harry to nehodlal dopustit. Rozhodl se zařídit veškerá dostupná opatření. Prvním bylo, že vybral Severusova zástupce a nechal se se Severusem oddat v tajnosti. Tím došlo k úřední změně Severusova příjmení na Potter a Harry si byl jist, že jej v nemocnicích, po tímto jménem, nikdo hledat nebude. Nevěděl samozřejmě, jak to pak přijme Severus sám… Pokud se probere, aby to zjistil. Harry se však zařekl, že o tom nebude pochybovat. Druhé opatření, které podstoupil, byl krevní rituál, který nalezl v knize. Předal tím Severusovi část svojí magie. Doufal totiž, že tím napomůže jeho vyléčení. Přeci jen, jeho magické jádro potřebovalo vzpruhu také. Léčitel ho ujistil, že se sice neprobere, ale hodně to jeho tělu uleví. Harry u něj pak proseděl celou noc a kontroloval každý Severusův nádech. Druhý den lékaři usoudili, že se jeho stav natolik zlepšil, aby jej mohli odpojit od většiny monitorovacích přístrojů a přeložit jej na normální oddělení. Harry to bral jako jasný znak zlepšení, i když doktor ho ujišťoval, že to neznamená, že se probere. Další dny plné nejistoty, které vyplnili jen návštěvy jeho přátel a Minervy. Kingsley se neodvážil přijít, aby nenavedl na stopu lidi, kteří se chtěli Severusovi pomstít. Ale vítal každou Harryho zprávu, o jeho stavu.
Po týdnu na normálním oddělení, jen s nitrožilní výživou a monitorací srdečního rytmu, dostal Harry povolení se Severusem cvičit. Jeho svaly se stávaly slabými a mohlo by se stát, že až se Severus probere, nebude schopen se hýbat. Každé ráno s ním tedy poctivě cvičil a každé dvě hodiny jej polohoval, jak jej sestra poučila, aby předešli dalším zdravotním komplikacím. Z Harryho se tak stal fyzioterapeut na plný úvazek a hned poté následoval i lazebník. Nemohl se totiž dívat, jak Severusova tvář pomalu zarůstá vousy. Opatrně jej po staru holil, jelikož si nedovolil použít v mudlovské nemocnici kouzlo a tváře mu ošetřil vodou po holení. Věděl, že se Severus bude cítit komfortněji. V ten moment jej napadlo, že by se měl začít starat i o jeho osobní hygienu. Věděl, že má Severus do močového měchýře zavedenou jakousi hadičku, která u mudlů zajistila, že moč odcházela kam měla a oni mohli zároveň vidět její barvu. Jak lékař Harryho poučil, bylo to důležité, aby mohli rychle reagovat při případném selhávání ledvin. Občas tento problém mohl nastat rychle a krevní testy se u chronických pacientů nedělají denně. Další, co Harry těžko skousával byly pleny. Severus o tom samozřejmě nevěděl, ale Harry s ním soucítil. Měl je víceméně jen proto, aby nedošlo k nehodě. Nic totiž nepřijímal. Vše mu dávali v kapalném skupenství. Jeho tělo omývala každý druhý den sestra a Harry cítil, že je to žalostně málo a muž si zaslouží kompletní péči každý den. Ostatně, byl si jist, že Severus by spát bez rutinní koupele nešel. Domluvil se tedy s lékařem, že si osobní hygienu vezme na starost a nechal se sestrou naučit, jak se Severusovým tělem manipulovat, aby mu neublížil. Pravidelně omýval celé jeho tělo a důvěrně se s ním seznamoval. Po koupeli jeho tělo vždy namazal krémem, aby jeho pokožka byla příjemně vláčná a následně mu četl knihy. Jedna ze sestřiček věřila, že pacient v kómatu stále může slyšet, co se kolem něj děje. Harry měl strach, aby se Severus nenudil.
V tomto stavu zůstal Severus následující 4 měsíce. Harry ve své péči však nepolevil a pokračoval úspěšně dál, včetně několika dalších přenosů magie. Když se to stalo, byl Harry zrovna v plné práci. Omýval Severusovy genitálie, když se ozval chraplavý hlas: “Co si sakra myslíš, že děláš?!”, ale Severus se ani nepohnul, aby jej zastavil. Harry se prudce otočil a žínka, kterou upustil dopadla do přenosného umyvadla s hlasitým plesknutím. Harry byl tak rád, že se k němu vrhnul, objal jej a začal plakat.
Severus vnímal péči kolem sebe. Nejprve byl v úplné temnotě, říkal si, zda to je život po životě, nebo to je zkrátka ten druh pekla, které je připraveno pro lidi, jako je on. Nic nedávalo smysl. Nikdo tam s ním nebyl. Tolik doufal, že se znovu potká s lidmi, které měl rád. Necítil ani žádnou bolest. Nevěděl kolik času uplynulo. Po nějaké době jen cítil, jak jeho tmou prostupuje teplo a světlo. Magické. Začal vnímat, že se s ním něco děje. Že s ním někdo hýbe. Najednou věděl, že je naživu, ale nebyl schopen dát najevo, že tomu tak je. Hrozil se, že bude navždy paralyzovaný. Následovalo však další zlepšení. Začal vnímat dotyky na svém těle. Čistotu. Byl skoro spokojený, jen kdyby jeho mozek nechřadl tou nudou, kterou měl. Pak k němu začal pronikat hlas. Slyšel jej s mírnou ozvěnou, ale došlo mu, že mu někdo čte. Kdo však bude číst knihy muži, který zabil Albuse Brumbála? Který patří do Azkabanu? V ten moment, už na tom byl tak dobře, aby si uvědomil, že jej někdo umývá opravdu celého a důkladně. Ten pocit se mu nelíbil. Děsilo ho to. Nechtěl to. A tak začal bojovat s temnotou. Chtěl se probudit a zabránit tomu.
Když konečně otevřel oči, měl problém se přizpůsobit světlu, šíleně ho bodalo do očí. Zase je zavřel, tělem nebyl schopen pohnout, ale byl si jist, že to je jen svalovou slabostí. Cit v něm měl. Proto jen zkusil zavrčet: “Co si myslíš, že děláš?” uslyšel plesknout něco do vody. Znovu otevřel oči a konečně byl schopen rozeznat siluetu, která stále zkoprnělá a zírala na něj. ‘Potter?!’ problesklo mu hlavou, když se na něj ta osoba vrhnula.
Severus vnímal třesoucí se tělo mladého muže, který jej objímal. Nechápal sice, co se děje a už vůbec nedokázal pobrat, že by zrovna Harry Potter měl mít zájem se jej jakkoliv dotýkat, ale situace v níž se nacházel, byla více než jen výmluvná. Konečně ten pláč ustával. Severus by mu rád řekl, co měl na jazyku, ale když se Harry odtáhl a on viděl jeho uplakané oči a tmavé kruhy, nebyl schopen to říct. Harry přes něj hodil rychle plentu a řekl: “Zavolám lékaře!” s tím odběhl. Severus se za ním díval, než se dveře znovu otevřely a dovnitř s ním vešla nějaká žena a muž v bílém: “Severus Snape?” zeptal se ho ten muž: “A vy jste?” prohlédl si ho od hlavy až po paty: “Odeberte krev sestřičko a připravte pána na magnetickou rezonanci, necháme běžet pár testů.” Severus se ohnal, když se k němu sestra přiblížila s ostrou jehlou. Harry k němu však přistoupil a podíval se na něj zoufale: “Prosím Severusi! Byl jsi půl roku mimo! Potřebují se ujistit, že je všechno v pořádku!” Severus cítil, jak v něm kypí žluč, když ho uhodil ten čas: ‘Půl roku?!’ otevřel ústa a zíral na Pottera. Ten údaj ho uhodil tak těžce, že si ani nevšiml, jak sestra ukořistila jeho krev a spokojeně si popisuje zkumavky. Podíval se před sebe a pak na doktora, který se k němu přiblížil s nějakou tužkou, která na konci svítila. Zvedl mu víčko a poslal paprsek do jeho bolavých očí. Znovu zavrčel, ale nechal to doktora dokončit. Když konečně odešli, Harry si sedl k němu na postel a díval se na něj jako na obrázek s malým nervovým tikem v oku. “Co to děláte Pottere!” vrčel Severus, dívaje se na něj úkosem: “Dívám se na muže, který mi několikrát zachránil život, jehož krev jsem měl na sobě ještě týden poté, co ho zachránili před smrtí, ponechaný v nejistotě, jestli ještě někdy uslyším jeho hluboký hlas a sarkastický jazyk.” Severus se nadechl, aby něco řekl, když mu na rtech přistála Harryho ruka: “Ani slovo Severusi!” dal ji dolů a pokračoval v monologu, nehledě na šokovaného Severuse Snapea v posteli: “V rámci tvé záchrany, jsem si tě vzal v zastoupení. Podstoupil krvavý rituál pro předání magie a to hned několikrát! Cvičil s tebou, aby jsi se, až se probereš mohl postavit na nohy a dbal o tvoji pravidelnou hygienu!” Harry se dostával do ráže: “Takže, ty idiote, drž hubu! Miluju tě. Myslel jsem si, že jsem tě ztratil a nikdo v tomhle zatraceným baráku mi nedokázal dát ani ždibeček naděje! Vyždímal jsem svoje nervové rezervy, během snahy se nezbláznit a teď tě chci políbit a slyšet, že mě taky miluješ!” Severus třeštil oči a sledoval, jak se k němu Harry přibližuje. Nesnažil se uniknout, jen šokovaně čekal, až se jeho rtů dotknou ty Harryho. Když se tak stalo, najednou cítil, že tak to má být. Odtáhl se a zadíval se do Harryho očí: “Jestli dobře počítám, Vánoce jsou za dveřmi...” Harry chvíli pátravě hleděl do jeho očí než se uchechtl: “Jo a ty jsi moc pěkný dáreček...” rozesmál se…
-KONEC-
Commentaires