Jak píšu vždy úvodem, jsem členka ve skupině Snarry CZ/SK, kde skvělá FemmeFragile vymyslela nadílku Snapíšek. Tato povídka vznikla jako příspěvek do této nadílky. Jedná se o pokračování povídky Save Your Tears, která byl značně kontroverzní. Pokračování, už se úplně ve stejném duchu nenese, takže směle do čtení! Zároveň říkám, že tato povídka může stát i samostatně, tudíž není třeba číst předcházející povídku. Harry je pánem smrti. Chce přivést Seva zpět, ale neví jak. Je značně zoufalý a zoufalí lidé, dělají zoufalé věci. Omlouvám se za případné chyby, tato povídka neprošla editací. Děkuji za betování Martině Petrekové a ostatním! Pokud by měl kdokoliv zájem povídku zeditovat, budu vděčná. Přeji příjemné počtení!
Prohlašuji, že celý svět Harryho Pottera je výhradním vlastnictvím J.K.Rowling a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.
‘Pán bezové hůlky...’ pomyslel si Harry otráveně. ’Pán smrti...’. Bouchnul do stolu a rozlil poslední poslední skleničku ohnivé Whiskey: “Slyšíš mě Severusi?! Dal jsem slib a přijdu si pro tebe!” zařval. U slova slib se mu zlomil hlas a následně propukl v pláč: “Severusi...”
Bylo tomu již pět dlouhých let, co Severus zemřel. Harry hledal všude informace o relikviích smrti. Byla to jediná cesta, jak si vrátit štěstí. Obraceč času totiž nepřipadal v úvahu, vzhledem k tomu, jak probíhaly události Severusových posledních minut. Harry s ním byl až do konce a způsobil by časový paradox. Rozhodně si nepřál zmizet, nehledě na to, že po tom uštknutí by stejně nepřežil. Neexistoval protilék. Jediný, kdo její uhryznutí přežil byl Arthur a to za vydatné pomoci Severuse. Jinak by tu už také nebyl. Zavrtěl hlavou. Cítil se tak zoufalý. Podíval se na bajky, které držel v ruce a mrštil jimi o stěnu. S výdechem se opřel o pracovní stůl a zahleděl se na jeho desku. První dva roky strávil očišťováním Severusova jména a další dva roky v alkoholovém lihu. Kupodivu to nebyla Hermiona, kdo ho z toho vyhrabala, ale Ron. Jednoho dne přišel, vrazil Harrymu do nosu, odtáhl ho do koupelny a sprchoval studenou vodou, dokud nezačal vnímat. Řval na něj, že je stupidní idiot, který si nevidí na špičku nosu a že není jediný, kdo někoho ztratil. Harry to chápal. Najednou věděl, jaká je jeho cesta. Ron mu ten samý den, jen trochu později, vtiskl do ruky ony bajky. “Pokud existuje cesta, ty ji najdeš. Přál bych si..” odkašlal si. “Abys tohle mohl udělat pro kohokoliv, ale myslím, že to tak nebude fungovat... Harry!” otočil jej k sobě Ron čelem, když začal otevírat pusu, aby se bránil: “Začni pátrat. Hermiona už prošla nějaké knihy a vzkazuje ti, že bajky jsou asi to jediné co pořádně o smrti pojednává, zbytek jsou dohady.”. Usmál se na něj a dodal: “A čekám tě na večeři, takže se koukej dát dohromady kámo!” s tím se rozloučil a Harry osaměl. Tohle a ještě další věci mu proběhli hlavou, zatímco stál u stolu s pohledem zapíchnutým do jeho desky.
Smrt to sledovala. ‘Harry Potter je pořádný ťulpas.’ zavrtěla hlavou. ‘Ani pán bezové hůlky nemá takovou moc, povolat lidi ze záhrobí.’ povzdechla si: ‘A Snape? Dělá mi tu peklo.’ otočila se ke kouzelnému zrcadlu a pozorovala Severuse Snapea, jak přechází sem a tam po svém pokoji v podsvětí. ‘Měli by se pohnout dál. Oba dva. Snape by se měl znovu narodit, sakra, a Potter by měl začít pracovat na zachování rodu!’ vrčela si pod nos: ‘Nebo je tu varianta.’ zamyslela se…
Harry seděl a sledoval znovu flašku ohnivé Whiskey. Věděl, že by neměl. Věděl to moc dobře. Pokud znovu začne, už nejspíš nebude cesty zpět. Nehodlal to dopustit. Nechtěl být zklamáním pro své přátele a věděl, že i Severus by byl na něj naštvaný. S povzdechem vstal a flašku vylil do umyvadla. “Taková škoda.” uslyšel najednou za sebou hlas. S úlekem se prudce otočil až se mu zatočila hlava a on upadl. Při pádu se udeřil do hlavy a ztratil vědomí.
Když otevřel oči, překvapeně se kolem sebe rozhlédl. Stál uprostřed jakési jeskyně. U zdí se válela mlha a podlaha jako kdyby nebyla. Otočil se kolem dokola až objevil něco, co jej zaujalo. Pracovní stůl a nějaké zrcadlo. Popošel blíž a všiml si ještě něčeho dalšího. Za stolem někdo seděl. Harry nebyl Nebelvír pro nic za nic a popošel směrem k té osobě, když v tom vstala a zničehonic promluvila: “Vítej Harry Pottere. Trvalo ti to setsakramentsky dlouho.” Harry jen zamrkal, protože ta osoba neměla obličej. Byla to kostra oblečená v obleku: “Přišel jsi snad o hlas?” zeptala se znovu ta osoba a Harrymu konečně došlo na co se dívá. “Ty jsi smrt, že?!”. Chvíli bylo ticho a smrt suše poznamenala. “Ne, jsem pes.” když Harry nechápavě pokrčil obočí, Smrt zavrčela a dodala: “Vzhledem k tvému soužití s tím sarkastickým mizerou bych řekla, že sarkasmus chápeš a poznáš, ale asi jsem se zmýlila!” otočila se a mávla nad kouzelným zrcadlem: “Pojď sem ke mě.”. Harry poslušně následoval příkaz a pak se zadíval do zrcadla. Když poznal Severuse, podíval se na Smrt a zeptal se: “Co za něj chceš?” Smrt kývla lebkou a odpověděla: “Co myslíš, že bych mohla chtít? Život za život?” čekala a Harry zuřivě mrkal: “Vezmeš si mě a jemu dáš život?” Ozval se chladný smích: “To bych si věru nepomohla.” Harry čekal, co bude následovat: ”Uvažovala jsem dlouhých 5 let. Vím o tvé touze a o jeho přání. Jenže není to tak jednoduché. Podle koloběhu života, se on,” kývla k zrcadlu: “už měl znova narodit a ty jsi měl mít prvního potomka!” zakroutila hlavou do stran: “Jenže ani jeden nejste ochotni poslechnout. Rozhodla jsem se tedy, že Vám dám šanci. Vrátím ho do života a nechám Vás žít dlouhý, plnohodnotný život… Musíš si ho však získat! Vymyslím si pro Vás něco obzvlášť těžkého!” Harry chvíli uvažoval: A co budeš chtít na oplátku?” zamračil se. Ozval se klapavý zvuk, když Smrt poklepala na stůl: “Mohla bych chtít zpět svoje relikvie, co říkáš?” Harry kývl a Smrt pokračovala: “Ale to by bylo moc jednoduché. Ne. Budu chtít, aby Severus Snape na konci své životní pouti zaujal mé místo. Jsem unavená a on je tak dokonalý!” podívala se vypočítavě na Harryho: “Budeš ho muset přesvědčit.” Harry cítil, jak se na něj ten kostěný obličej směje, i když to samozřejmně nebylo možné, jelikož kosti se nehýbají jako svaly. Možná to způsobil výsměch v jejím hlase. “Budu s ním chtít zůstat! Víš to?” Smrt pokrčila rameny: “Jsi jeho otrok. To nezmizí ani se smrtí. Jednou ses zavázal sexuální magií... Ale on ti to může nakázat. V tom už ti vyhovět neumím. Jakmile se on stane Smrtí, může si vlastně dělat co chce. To znamená nechat si tě u sebe, nebo tě poslat kamkoliv se mu zamane.” Harry sklopil hlavu: “Zabije mě, ale přijímám!” rozhodl se Harry rychle. Ozval se studený smích a Harry znovu ztratil vědomí.
Probudil se na podlaze svého domu a zaskučel. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava. V tom mu došlo, co se událo. ‘Byl to sen?’ rychle se zvedl a běžel k sobě do ložnice. Hodnou chvíli hledal, než našel staré noviny: “Poslední smrtijed Severus Snape dopaden!”. Harrymu se rozbušilo srdce: “Ne to ne!” když došel do kuchyně, kde měl nejnovější vydání: “Severus Snape: Sexuální zotročení dítěte!” v článku bylo mnoho dotázaných, více než polovina se klonila spíše k tomu, že 17. letý Harry již nebyl dítětem, ale skutek byl odsuzován. Harry tomu rozuměl, ale nikdo z nich nevěděl skutečnost! Nevěděli, že to byl celou dobu plán toho starého všiváka. Harrymu klesla ruka s novinami a pak je upustil. Běžel ke krbu a zavolal na Hermionu do jejich domu letaxem: “Hermiono!” zahulákal: “Musíš mi pomoct!” Ta se objevila vzápětí, také s novinami v ruce: “Je mi to moc líto Harry! Netuším, jak se to dozvěděli, když ani já a ani Ron jsme s nikým nemluvili.” sklopila hlavu. Harry se přesunul letaxem celý: “Proboha to neřeš! Musíme mu pomoci Herm! Dokázat jeho nevinu!” s tím si sedl do jejich kuchyně. Hermiona přichystala čaj a sedla si, aby jí Harry mohl povyprávět vše, co se událo. Z rozhovoru vyplynulo, že Hermiona vůbec neví, že Snape zemřel. Smrt zjevně změnila celý příběh. Poctivě jej poslouchala až do konce a pak vydechla. “Nikdy by mě něco takového nenapadlo. Takže Smrt vše přetočila a zahrává si s lidskými osudy? A tohle je zřejmě nějaká zkouška, kam až jsi ochotný zajít, aby jsi ho udržel na živu?” Harry nešťastně přikývl: “No, tak to bude těžké. Severus Snape je obviněn z nejhorších zločinů hned po Voldemortovi. A Harry! On opravdu některé ty věci udělal.” povzdechla si a zadívala na svého stařičkého Křivonožku. “Chci to zkusit správně Herm. Ale je pravděpodobné, že zařídím někde dům pod Fidéliem a pokud to bude třeba, zbořím i Azkaban.” v Harryho očích se zablesklo: “Nedám jim na vybranou.” Hermiona mu skočila do řeči: “Všichni ví, že jsi jeho sexuální otrok Harry. Budou si myslet, že ti to přikázal. Chceš se do smrti schovávat?” Harry se nadechl: “Ne. Jen do doby, než se nám podaří najít důkazy o tom, že je nevinný a byl zmanipulovaný Albusem Brumbálem!” Hermiona si začala kousat spodní ret: “Harry já ti samozřejmě pomohu, jak budu moci, ale nevěřím ve zdárný výsledek.” Harry se zvedl: “Bude to těžké, ale já se nevzdám.” Hermiona sledovala, jak opouští její kuchyni: “Nikomu to neříkej. Zajdi si promluvit se Severusem do vězení Harry..” zakřičela za ním. Pak už zahučeli plameny.
Harry ji sice slyšel, ale neměl vůbec v plánu jít za Severusem Snapem. Rozhodl se místo toho sehnat veškeré dostupné důkazy. Už jednou Snapeovo jméno očistil! Tak to udělá znovu! Veškeré důkazy, že Albuse Brumbála musel zabít na jeho pokyn a že byl celou dobu špeh dá dohromady snadno. nejen, že si pamatoval všechno, co sloužilo jako důkazní materiál, ale pamatoval si i kde to najde. Jediné, co bude asi problém, bude dokázat jejich otrocké pouto jako pouto, které bylo nezbytné k Harryho přípravě. Harry se vyčerpaně sesunul na gauč a zavřel oči.
Probudil se do tmavého dne. Vyhlédl z okna a nadechl se. “Čas, dát se do práce.”. Od Kingsleyho zjistil, kdy má mít Severus soud a bravurně se vyhnul všem novinářům v dohledu. Samozřejmě, že se jej pokusili dostat i v jeho domě, ale nenechal se. Zamířil do Bradavic, kde se nacházel jeden z klíčových důkazů o Severusově nevině. Testament Albuse Brumbála a jeho paměti. Minerva moc radosti neprojevila, když jí vysvětlil, že musí Severusovi pomoci, ale zase byla proti, aby skončil ve vězení, nebo s mozkomorovým polibkem za něco, co nebyla jeho vina. Zdržela jej poměrně dlouho.
Do konce týdne sehnal vše co potřeboval a co předtím shromažďoval 2 roky. 2 dlouhé roky pátral po všem možném, ale tehdy měl čas. Severus už byl po smrti. Nyní jej tlačil mezní termín Ministerstva kouzel. Napsal nejlepšímu právníkovi v zemi a domluvil si s ním schůzku. “Stevens.” sklopil právník klobouk: “Potter. Rád bych Vás najal, aby jste zastupoval profesora Severuse Snapea.” Stevens byl zjevně potěšen, i když vykazoval jistou známku nervozity: “Pane Pottere, rád jej budu zastupovat, ale jistě víte, že je to předem prohraná bitva...” Harry se usmál: “Díky tomuhle ne.” hodil na stůl důkazy, které shromáždil. Právník je procházel i se spisem Severuse Snapea do rána a Harry mu vysvětloval a doplňoval informace. Kolem 9 ráno unavený právník nabídl Harrymu tykání a dodal: “Harry. Tohle bude případ století! Jsem neskutečně šťastný, že mě chceš jako jeho zástupce. S tím materiálem se absolutně nebojím, že bychom nevyhráli soud o jeho nevinu v případě vraždy a smrtijedství. Jen je tu ještě ta věc s tím otrockým poutem, tím si nejsem úplně jistý. Budou chtít aby jsi vypovídal. Asi by bylo dobré, kdybys mě seznámil s tím, co se tehdy dělo a jak k Vašemu poutu došlo.” Harry zčervenal a pak se nadechl: “Severus k tomu byl donucen Albusem. A já byl donucen Severusem Snapeam s tím souhlasit. Můžu to vyprávět, nebo ti musím ukázat vzpomínky?” před očima mu proběhla krátká vzpomínka:
Úsměv na Severusově tváři se velmi rychle vytratil.. Vstal a přikývl: “Jsem si jistý, že mé speciální zacházení ti ukáže, že gay jsi. A že chceš být můj otrok.” Zasmál se. “Nyní tomu nerozumíš, ale budeš, Harry! Neboj se. Vysvětlím ti to a začnu nejspíš hned teď.”
S posledními slovy si rozepnul kalhoty a vytáhl svůj penis. “Vezmi ho do pusy jako hodný kluk.”
Chytil ho za vlasy a násilně přitáhl jeho obličej ke svému rozkroku.“Ne!” odmítal nadále Harry s hrůzou v hlase.
Rukama se zapřel o Severusovy kyčle, což se mu enormně líbilo.“Jsme kouzelníci, Harry. Udělej, co jsem ti přikázal dobrovolně, nebo to půjde po zlém. A já tě ujišťuji, že tě získám stůj co stůj! A je mi jedno, co k tomu použiju!“
Harry vzdoroval i nadále. Severus se smál spokojeně do obličeje. Penis mu pyšně stál.
Vytáhl Harryho za vlasy, hodil s ním o sůl, kterého si Harry předtím nevšiml a bezhůlkově mu spoutal ruce a upevnil je v rozích stolu.
Harry si připadal roztažený jako žába. Nemohl se ani hnout. Najednou za sebou zaregistroval přítomnost do půl těla nahého Snapea.
Ten se opatrně se zalíbením dotkl Harryho varlat. Přejel přes ně prsty a pak je stiskl.
Harry se otřásl nechutí. “Nedělejte to!” zařval.
Severusovou odpovědí bylo sevření varlat v hrsti a prudké zmáčknutí, které Harrymu vyslalo do těla vlnu nesnesitelné bolesti.“Budu tě tou bolestí ovládat, Harry. A až přijdeš k rozumu, budeš tu bolest vyžadovat. Staneš se na ní závislým.”
Harryho tváře byly vlhké od slz bolesti a bezmoci. “Ne!” vyhrkl.
Harry zatřepal hlavou, když mu Stevens položil ruku na předloktí a došlo mu, že na něj celou dobu mluvil: “Omlouvám se! To, jak k tomu poutu došlo není moc hezké. Respektive než došlo k mému souhlasu, tak to nebylo moc hezké, ale...” odmlčel se a složil si hlavu do dlaní: “Pomohlo mi to objevit několik věcí. Za prvé jsem Gay. Ta druhá věc už je složitější, patřím mezi lidi, kteří mají rádi bolest. A ta další, že jsem zjevně hnusnej bastard, kterej zkrátka miluje svého pána. Vyšinutý submisiv.” od druhého muže se ozval smích: “Harry. Uklidni se. To, co říkáš není nic tak strašného. Máš rád hrubší zacházení? Prozradím ti tajemství. Já taky. A že jsi submisivní muž? Je to zvláštní. Hrdina a zachránce světa a submisiv. Ale proč ne?!” Harrymu najednou došlo, že se svěřuje úplně cizí osobě: “Neprodáš to novinám, že ne?!” Rudy zavrtěl hlavou: “ Za prvé jsem profesionál a za druhé, neublížím kolegovi submisivovi!” usmál se a Harry najednou pochopil a rozesmál se: “Takže mi chceš říct, že nejsem taková rarita?” Rudy kývl: “Rozhodně nejsi! A teď dělej! vyprávěj!” a Harry poprvé s úsměvem převyprávěl Severusovu intervenci a snahu ho donutit souhlasit s otrockým poutem.
Rudy se na Harryho díval ještě hodnou chvíli po dovyprávění a vydechl: “Zní to jako pohádka.” Harry se uchechtl: “Tehdy nebyla. byl jsem k smrti vyděšený!” Rudy kývl: “Hele naleju ti čisté Ohnivé Whisky. Bude to pakárna! Musíme tyhle věci zatajit, jen netuším jak. Napadlo mě, že by jsme ti mohli upravit paměť, ale jediný žijící nitrozpytec je obviněný. Je dobře, že jsi jej nenavštívil, mohli by to pak brát jako ovlivňování.” harry si položil hlavu na stůl a vyhrkl: “Ano a dál? možnosti?” Rudy se zamyslel: ”Napadl mě sňatek, pak bys nemohl vypovídat a oni by mohli přihlédnout pouze k důkazům. A ty jsou všechny nepřímé a zakládají se na pomluvě. Existenci toho pouta je snadné dokázat, ale pokud bys byl jeho muž, nemohli by tě vyšetřovat.” zvedl obočí: “Možná bych věděl o někom, kdo by nám vystavil potvrzení o Vašem sňatku a zanesl to do...” Harry se odlepil od desky a zadíval se do mužových očí: “Ano? Jdu do toho!” Rudy se usmál. “Fajn! Zajdu navštívit svého klienta a vy se pane Pottere připravte. Odpoledne přinesu papíry k podpisu!”
“Prase.” kopl si strážný do těla na zemi. Stevens zavrčel a chytil muže za rameno: “Okamžitě se omluvte mému klientovi! Jsem jeho právní zástupce a takové jednání nehodlám přehlížet!” Strážce si jej prohlédl a plivl na zem: “Sorry sráči!” s tím nechal právníka v místnosti se Severusem Snapeam: “Pojďte.” klekl si a pomohl mu se posadit. S úděsem sledoval to dobité (zbité)? tělo: “Vnímáte mě pane Snape?” ten zavrčel v odpověď: “Vypadám snad, že ne?” otřel si natržený ret: “Už se k Vám takhle nikdo chovat nebude. Postarám se o to.” kývl a donutil Severuse se zvednout a sednout si za starý rozvrzaný psací stůl, který se tam objevil zčistajasna. Severus se nad tím ani nepozastavil, nic ho nemohlo překvapit. Podíval se na právníka, který před něj položil papír. Severus sklonil hlavu a zalapal po dechu: “Děláte si ze mě srandu člověče?” Stevens si přitiskl prst na rty: “Nemůžu Vám to zdlouhavě vysvětlovat, ale v kostce...” sklonil se k Severusově uchu a zašeptal: “Máme všechny páky dokázat vaši nevinu. Poslední překážkou je otrocké pouto. Aby nemohli Harryho vyslýchat a podrobit testu, musí být s Vámi ve svazku. Tady nám nevyjde, že jste se vzali v Anglii, ale pokud tohle podepíšete, nechám to zanést ještě dnes do zvláštní matriky, do které nikdo jen tak nejde. Uzavřete-li totiž sňatek v cizině, nejde to oficiální cestou...” Severus sklopil hlavu: “Nemůžu tomu klukovi ublížit ještě víc, než jsem to už udělal.” povzdechl si: “Harry Vás miluje. Udělá pro Vás cokoliv. Svěřil mi, že pokud zemřete, spáchá sebevraždu.” Severus zavřel oči. Stevens netušil nic o jeho rozhovoru se smrtí…
“Severusi, Severusi… Pořád odmítáš se mnou spolupracovat?” Severus se na ni ani nepodíval a neobtěžoval se odpovídat, protože moc dobře věděla, že ano. “Byl tu za mnou Harry...” z hlasu jí kapalo veselí: “A?” nevydržet to Severus: “Uzavřeli jsme dohodu Severusi...” cítil, jak se snaží z něj vymámit otázku. Když se jí to nepodařilo, pokračovala: “Slíbila jsem, že tě nechám jít. Vrátím mu tě.” “Ale?” zavrčel Severus: “Ale no tak. musím snad mít podmínky?” tentokrát se Severus otočil a zle se na ni podíval: “Ty? Jsi ta nejhorší vyděračka, jakou lze potkat! CO jsi ho donutila ti slíbit? Svoji duši?” Smrt mlčela: “Takže ano. Svoji duši. Chci abys mi sdělila přesné podmínky!” Smrt stále mlčela a dívala se na něj prázdnými důlky, kde by měly být oči. Severusovi přejel mráz po zádech: “Mluv!” Z ničeho nic se ozval smích: “Jen si počkej...” a on se propadl do tmy.
Nic se nezměnilo, stále byl v cele smrti. Stále byl před ním pergamen k podpisu a stále tam stál ten otravný právník. Severus se nadechl a jedním mávnutím pergamen podepsal: “Výborně mistře Snape! Nyní se s Vámi rozloučím a dohlédnu, aby s Vámi bylo zacházeno tak, jak se patří!” odešel. Severus vnímal jen řinčení řetězu a otevření těžkých kovových dveří. Když osaměl, složil si hlavu do dlaní. “Ty idiote” vrčel: “Máš jediné štěstí, že mám mozek v pořádku a vím, že s tebou musím spolupracovat.”.
Netrpělivě očekával svůj soud, od něhož ho dělila jen jedna hodina. S podivem ho už strážci od té právníkovi návštěvy neobtěžovali. Přemítal, čím to bylo asi způsobeno, jakou páku na ně ten právník měl. A ztracen v myšlenkách si ani neuvědomil, jak rychle ten čas utíká. Když pro něj přišli. V soudní síni se ozýval šum a výkřiky nesouhlasu. Severus na to nedbal. Ta jediná osoba, která pro něj měla cenu byl Harry. A Harry tam seděl. Vepředu na lavičce rodiny. Severus se mu díval do očí a vlekl se pod těžkými okovy. Viděl, jak se na něj Harry němě usmívá a jak se jeho oči blyští slzami. Severus raději sklopil hlavu a nechal se usadit do připraveného křesla. “Ticho v soudní síni!” zaburácel hlas hlavní soudce. “Severusi Tobiasi Snape. Víte z čeho jste obviněn?” Severus kývl. Soudce pak pokynul nižšímu úředníkovi, aby přečetl zápis. Trvalo to celkem 45 minut, než to ten úředník dokoktal. Severus by si rád protřel spánky. Nesnášel neschopné hlupáky, ale měl ruce svázané. Jeho zástupce pak spustil plamennou zahajovací řeč na jeho obhajobu. Když skončil, soud dal šanci žalobci, který ale byl nicotný a nevýrazný oproti zástupci. Zjevně si to uvědomoval, protože se ve své zahajovací řeči do Severuse neustále navážel. Ten se však rozhodl zavřít oči a dal tak najevo, co si o tom vlastně myslí. Odpoledne výrazně pokročilo, když se konečně ke slovu dostali svědci. Většina mu svou výpovědí jedině prospěla. A bylo zjevné, že vraha z něj neudělají. Otázka Harryho otroctví, to už byla jiná.
Žalobce se zrovna rozčiloval, nad tím, jak strašné je, že profesor přikročil k zotročení žáka, když zástupci zjevně došla trpělivost: “Námitka soudce! I kdyby to byla pravda, mám důkazy které hovoří, že Harry potter s tím dobrovolně souhlasil a důkaz o tom, že jen díky tomuto poutu byl schopen Harry porazit Lorda Voldemorta.” v soudní síni najednou bylo i špendlík spadnout slyšet. Žalobce zíral a soudce také: “Nejprve vyslechneme svědka!” vyštěkl žalobce, který se mezitím zvládl vzpamatoval. “Předvolejte Harryho Pottera!” Harry se tedy zvedl a šel si sednou na svědeckou lavici. Nechali si ho naposledy. byl nervózní a očima se snažil vyhledat Severusův pohled. Měl pocit, že se tomu muž vyhýbá a Harryho to znejistělo o to víc. Upřel svou pozornost na dotazujícího se žalubce, který dostal prostor jako první. “Řekněte nám chlapče. Jak to probíhalo! Čím Vás donutil s tím souhlasit?!” Stevens zakřičel: “Irelevantní! Nemůžete se ptát tímto stylem!” Soudce však zamítl: “Odpovězte pane Pottere.” a Harry se usmál: “Odmítám vypovídat. Žalobce bouchnul do stolu a než stihl soudce něco říct vykřikl: “Jste pod přísahou! Musíte odpovědět!”. Harry k němu stočil svůj pohled: “Jak vidíte přísaha mě nenutí, abych Vám odpověděl.” v tom přikročil Stevens k soudci a vytáhl listiny o sňatku. Žalobce už otevíral ústa, aby jej znovu vyzval, když se ozval soudce: “Pane Pottere, v rámci vášní jsme Vás zapomněli legitimovat. Řekněte nám své jméno a rok narození.” Harry se usmál a kývl: “Jmenuji se Harry Potter-Snape a narodil jsem se 31. červenec 1980 v Godrikově Dole.” sálem se ozval vyděšený šum: “Odmítáte tedy vypovídat na základě zákona, že manžel nemůže vypovídat proti manželovi?” Harry mlčel a Stevens odpověděl: “Ano. Zároveň odmítá test ke zjištění otrockého pouta.” Žalobce se opět rozkřikl: “To nemůžete!” Stevens se otočil: “Pročpak ne, kolego?”. Kdyby to nebyla taková příšerná situace, Harry by se smál. Místo toho se raději díval strnule před sebe a snažil se ovládnout třas. Když se ozval zvuk soudního kladívka, opět všichni ztichli a dívali se na soudce, který vstal: “ Harry Potter Snape bude vyjmut z lavice svědků.” pak si protřel oči a dodal: “Dáme si hodinu přestávku a poté vyneseme rozsudek.”
Severus Snape se za celou hodinu ani nepohnul. Síň byla prázdná a jediný, kdo tam zbyl, byl jeho geniální zástupce. Severus věděl, že mají vyhráno, díky sňatku s Harrym na něj nemohli použít obvinění ze zotročení studenta a ostatní obvinění snadno vyvrátil díky Albusovým poznámkám a testamentu. Pravost dokumentů byla ověřena a nikdo tedy nemohl očividnou pravdu zpochybňovat. Severus se uvolnil. nebude se muset schovávat a bude moci dořešit s Harrym tu záležitost se Smrtí v klidu. Když se síň zaplnila a nakonec dorazil i hlavní soudce bylo opět ticho. Všichni napjatě očekávali rozsudek. Harry se klepal jako osika a Hermiona jej držela, aby nezkolaboval. Severus viděl, že je vyděšený.
DO toho ticha se ozvalo šoupání židle, jak soudce vstal. Podíval se na všechny shromážděné a pak řekl pevným hlasem: “Obžalovaný Severus Tobias Snape, ” dramaticky se odmlčel: “Byl zproštěn všech obvinění! S tímto, je právoplatně propuštěn.” s klepnutím kladívka se uvolnili Severusovy okovy a on se pomalu postavil. V nastalém hluku, kdy jeden křičel na druhého a nikdo nemohl uvěřit té skutečnosti, že obávaný smrtijed a pravá ruka Lorda Voldemorta byl osvobozen ho Stevens objal a zašeptal: ”A teď to s Harrym všem ukažte!”. Otočil se opatrně a zůstal na Harryho zírat.
Harry stál jen metr od něho a díval se na něj, jako kdyby viděl ducha. Severus se usmál a rozpřáhl náruč. Harry neváhal s tichým pláčem se do té náruče zavrtal. Ozývaly se blesky fotoaparátů a šum hlasů, který všechno komentoval. Severus na to nedbal. Užíval si svoji plnou náruč a jemně mladého muže políbil do vlasů: “Už je dobře Harry, Spolu to zvládneme!” Harry se odtáhl a vášnivě jej políbil…
Smrt na to koukala zadumaně. ‘Nakonec se nezdá, že je ten kluk tak neschopný! Zjevně dokázal Severuse Snapea osvobodit a uvolnit si tak cestu ke štěstí. Škoda, že netuší že tak i tak bych vyhrála.’ rozesmála se a s příslibem, že se na ně zase za pár let koukne se šla věnovat své práci.
Cesta Severuse Snapea a Harryho Pottera-Snapea nebyla zrovna jednoduchá. Hádky byly na denním pořádku. Severus Snape nebyl nadšený Harryho slibem Smrti a Harry na tom zase neviděl nic špatného. Odmítal poslouchat Severusovy důvody a celkově odmítal tuto záležitost řešit. Chtěl svůj vysněný ráj na zemi s mužem, kterého miluje. Severus jej chápal, ale jeho povaha mu nedovolovala od toho problému ustoupit. “Harry!” vyhrkl: “Víš, že tě miluju, ale prodal jsi svoji budoucí já! Defakto jsi ukončil pouť své duše a to velmi brzy!” Harry se na něj otráveně podíval: “Severusi. Teď budu zřejmně opravdu odporný, ale věz, že podle všeho jsi se už postaral o to, aby moje duše nebyla nikdy šťastná bez tebe! To otrocké pouto totiž nesvazuje jen tělo, ale i onu duši. Myslel jsem, že to víš.” Severus Snape se poprvé cítil jako idiot. Koukal na Harryho a uvažoval, co mu vlastně říká: “Počkej. Já..” Harry zavrtěl hlavou: “Nechme toho. Spíš ti asi vysvětlím to malé nedorozumění a pak se třeba ještě vrátím i k tomuto.” nadechl se: “Vlastně jsem tě nechal myslet si něco jiného, než jsem ve skutečnosti slíbil. Smrt chce jako svého nástupce tebe. Ne mě. Moje podmínka byla, že ti budu moci zůstat po boku.” vyhrkl najednou. Severus začínal černat: “Cože jsi udělal?! To chceš říct, že já mám svoji věčnost strávit jako někdo, kdo bere životy?!” Harry potřásl hlavou: “Věděl jsem, že to vezmeš takhle, ale Severusi! já tam budu s tebou!” Severus se zadíval do zdi a pak svěsil hlavu: “To teda nebudeš! Zbláznil jsi se?!” vydechl: “Ty pěkně poputuješ svoji pouť. Já se nezlobím Harry!” zvedl ruce, když ten chtěl pokračovat: “Jsem nakonec rád, že tak budu moci zakončit svoji pouť. Jsem unavený. Byl jsem unavený už když jsem byl malý. Chtěl bych si dovolit být konečně šťastný, ale pořád mě něco svazuje a trápí. Myslel jsem si, že to nedokážu. Že nebudu schopen žít šťastně až do smrti s tebou po boku. Asi jsem teď teprve otevřel oči. Lidi netuší, co se skrývá za závojem, když zemřou. Já to vím. Je to jako přestupní stanice do nového života. Měl jsem svůj pokoj a každou noc mě něco vábilo. Chtělo to po mě, abych ten pokoj opustil a vydal se chodbou do bílého světla. Ale já nemohl. Čekal jsem na tebe. Smrt ze mě nebyla moc nadšená, ale možná vycítila můj neklid a potenciál. Proto mě chce za nástupce. Ale ty Harry nemůžeš svoje budoucí já tak lehko vzdát.” Harry ho chytil za ruce: “Na to jsi měl myslet dřív Severusi!” řekl přísně a když se na něj mistr podíval, pokračoval. “Vrátím se tedy k tomu, co se stalo. Tím poutem jsi mě k sobě přivázal Severusi. Navždy. Ne jen na tento život. Navždy! Pokud půjdu dál a tebe nechám za sebou, žádný můj život nebude šťastný. Bude neúplný, protože tam nebude moje druhá polovina. Nebude šance, abych tě potkal. Chceš mě odsoudit k takovému životu?” pátravě hledal v jeho očích: “Nemůžu jít dál bez tebe! Když jsi zemřel, uvnitř mě něco umřelo taky.” Harrymu nepokrytě začaly téct slzy: “Neodsuzuj mě k něčemu takovému. Budu žít bez lásky a trápit se, aniž bych věděl proč, protože moje vzpomínky na předchozí život zmizí...” Severus se prudce nadechl: “Co jsme ti to udělali Harry?!” Bolestí se mu zkřivila tvář: “Budu toho litovat dokud budu mít vědomí. Doufám, že se Albus smaží v pekle.” Harry jej objal, neschopný se dívat na to utrpení, odrážející se v Severusově tváři: “Miluju tě. Chápeš to? Odemkl jsi tajná vrátka. Umožnil jsi mi vnímat svět jinak. Naučil jsi mě, že hranice neexistují. Severusi, já toho pouta nelituju a nikdy litovat ani nebudu.” zval jeho obličej do rukou a prudce je políbil: “Tak se přestaň obviňovat! Bylo to nezbytné a já víc získal, než ztratil!” Severus jej však odstrčil: “Prakticky jsem tě zničil ty hlupáku! Donutil jsem tě, aby ses zamiloval do muže. Nedal jsem ti v ničem na vybranou! Mučil jsem tě a k čemu! Aby jsme vyhráli jednu pitomou válku! Albus tě choval prakticky jako šlechtěné prase na porážku... Uvědomuješ si to?!” svezl se na zem podél zdi. Harry zkoprněle sledoval ten výbuch a pak vydechl: “Miluješ mě? Já miluju tebe! Je mi jedno, co k tomu vedlo. A říkám ti, že se mě zkrátka nezbavíš. Ani jako smrt.” sklouzl na podlahu ze židle na které seděl a po čtyřech došel až k Severusovi, sedícímu u zdi, objímajíc se pažemi a s obličejem zabořeným do rukávů. Opatrně se dotkl jednoho rukávu: “Myslím to vážně Severusi. Miluju tě a není to žádné pouto mezi námi. Přečetl jsem pár knih.” Serverus překvapeně zvedl obličej a Harry se uchechtl: “Ano, přečetl! Hermiona mi je pomohla vyhledat. Otrok je nucen poslouchat, ale respekt, lásku a úctu cítit nemusí. Vše to vychází z mého srdce. Takže se seber Severusi a koukej si vzít, co ti nabízím a hýčkat si mě, jak si zasloužím! Prožil jsem toho za svůj krátký život tolik, kolik nikdo jiný. Chci už to svoje ztracené štěstí a to mi můžeš zajistit jen ty.” Severus si jej k sobě přitáhl a Harry se spokojeně stulil do toho tepla na jeho hrudi. Na obličeji jej šimraly přerostlé černé vlasy: “Miluju tě. Miloval jsem tě už v době, kdy jsem s tím poutem na Albusovu žádost souhlasil. Vedly mě sobecké důvody a Albus mě využil.” Harry jej přerušil: “Zapomeň už na to. Vypusť to. Teď jsem tvůj manžel a chci, aby sis mě všímal!” prudce se naroval: “Osobně doufám, že ti tahle lítost nezabrání si se mnou hrát! Těch pár zážitků z mučírny mi otevřelo nádherný svět. Svět BS něco… Stevens mi sdělil, že jsem toho ještě hodně neobjevil a... ” Severusův hlas jej přerušil: “BDSM troubo. Je zo zkratka. B pro bonding, svazování, či poutání, D jako dominance a disciplína, S pro sadismus a M pro masochismus.” Harrymu se rozšířily touhou oči: “Zní to tak dráždivě…” Severus zavrčel a dodal: “Já jsem dominant a sadista Harry. Líbí se mi mít tě pod kontrolou a ubližovat ti slastí.” Harry sklopil oči a zašeptal: “A teď bys mě potrestal?” Severus se tajemně usmál: “S potěšením...”.
- KONEC -
Comments